Američtí představitelé začínají přiznávat lži Washingtonu o Íránu. William Burns, ředitel CIA, ve středu 20. července prohlásil, že Írán nikdy neobnovil svůj program výroby jaderných zbraní od jeho přerušení v roce 2004.
»Toto prohlášení jen potvrzuje podezření několika analytiků z celého světa a je skutečně působivé, že pochází od šéfa americké rozvědky. Odhaluje totiž, že Washington opravdu zakládá svou zahraniční politiku na lžích a zkreslených informacích,« sděluje na serveru infobrics.org Lucas Leiroz, geopolitický konzultant a výzkumný pracovník v oblasti sociálních věd na Rural Federal University of Rio de Janeiro. Dále uvádí, že během svého projevu na Aspenském bezpečnostním fóru v Coloradu ředitel Burns prohlásil: »Podle našich doložených zpravodajských informací Íránci neobnovili to zbrojení, které prováděli do roku 2004, když ho poté pozastavili.«
Již dříve, v prosinci loňského roku, uvedl šéf CIA něco podobného, když naznačil, že USA nemají dostatečné důvody k tomu, aby se domnívaly, že Írán plánuje výrobu jaderných zbraní. Ani při jedné příležitosti však Burns neobjasnil, proč americká vláda v posledních letech opakovaně zmiňovala tuto hypotézu o obnovení programu, jak se nyní ukazuje, bez jakýchkoli faktických podkladů, které by tyto domněnky ospravedlňovaly.
Zajímavé je, že to nebyl jen Burns, kdo se k tomuto tématu v poslední době vyjadřoval. Tamir Hayman, ředitel izraelské zpravodajské služby, rovněž prohlásil, že Tel Aviv nenašel důkazy o tom, že Teherán plánuje vývoj jaderných zbraní, přestože v zemi probíhá rozsáhlý proces obohacování uranu.
Podle oficiálního sdělení íránského státu byl jakýkoli výzkum související s programem jaderných zbraní zastaven v roce 2004, přičemž není zájem přeměnit současný jaderný program na platformu pro atomové zbraně. Íránská vláda rovněž několikrát prohlásila, že rozhodnutí zdržet se výroby jaderných zbraní je důsledkem samotného šíitského náboženství, které má v teokratickém režimu země oficiální roli. Pro šíitský islám jsou výroba a používání zbraní hromadného ničení považovány za hřích – a ze strany šíitské vlády by bylo neetické nedodržovat zásady vlastního náboženství.
Samotný fakt, že Írán nevlastní jaderné zbraně, však není tím, co USA v tomto případě zajímá. Mírové využití jaderné technologie by se totiž mohlo stát »nebezpečným« pro americké zájmy. Mírové a čisté jaderné technologie umožňují například vysokou úroveň průmyslového a vědeckého rozvoje a také posílení vojenské síly, i bez vlastnictví bojových hlavic – například prostřednictvím výroby pohonu ponorek. Je zřejmé, že jakoukoli formu materiálního rozvoje svých geopolitických nepřátel považují USA za »problém«, a proto se Washington snaží íránský jaderný program zcela neutralizovat
Hlavní však je, že narativ kolem íránského jaderného programu se pro USA stal jakousi »rétorickou zbraní«. Díky tomuto projevu bylo možné mobilizovat celé mezinárodní společenství proti »nuklearizaci«, ospravedlnit sankce, vojenské operace a dokonce i útoky podobné teroristickým s cílem zavraždit íránské představitele. Ve skutečnosti íránský jaderný program fungoval z pohledu napětí mezi USA a Íránem podobně jako narativ kolem »invaze proti Ukrajině« ohledně eskalace vztahů s Ruskem. Jedná se o nepodložené narativy, které slouží jako základ pro manévry na mezinárodní scéně.
Jaký bude praktický výsledek celého tohoto scénáře, se teprve ukáže. Burns se k případu nevyjádřil náhodně. Vzhledem ke svým zkušenostem z vyjednávání o dohodě z roku 2015 – od které později USA jednostranně odstoupily – se snažil zaujmout vůči Íránu pragmatičtější postoj. Ředitel nevidí možnost konfliktu s perskou zemí jako pozitivní a sází na určitou úroveň diplomacie, která ochrání americké zájmy i za cenu jistých ústupků.
Aby však diplomacie skutečně pokročila a zhmotnila se v dohodách, nestačí prohlásit narativ o jaderných zbraních za nepravdivý. Je nutné, aby byly zrušeny všechny sankce a aby Washington vyškrtl Islámské revoluční gardy (IRGC) ze svého seznamu teroristických organizací. A kromě toho zřídit skutečně neutrální a nestranný mechanismus jaderného monitorování, který by nejednal z velmocenské pozice a nenarušoval íránskou suverenitu. Dokud tohoto nedosáhneme, nebude existovat žádná možnost pro konkrétní dohodu.
(za)