Polární záře v našich zeměpisných šířkách není běžný jev, ale šance na její spatření roste s vyšší aktivitou Slunce. A to se povedlo v tomto případě nad Brněnskou přehradou. Snímku polární záře dominuje v nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky přibližně 100 kilometrů září zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. A samozřejmě můžete na fotografii sledovat i hvězdy naší severní oblohy.
Téměř přesně před dvaceti lety, 20. listopadu 2003 se nad Českou republikou rozzářila polární záře. A 5. listopadu 2023 pořídil fotograf Vojtěch Otruba obraz polární záře nad Brněnskou přehradou. Ne že by mezitím nebyly u nás pozorovatelné jiné, vzdyť předchozí polární záře byla k vidění 25. září tohoto roku. Důležitých je však těch 20 let.
Polární záře velmi úzce souvisí se sluneční aktivitou. Ostatně, například i záznamy a popisy polárních září v historických knihách a kronikách nám pomáhají odhalit cykly sluneční aktivity i v dobách, kdy tato naše nejbližší hvězda nebyla vědecky sledována. Obecně se polární záře vyskytují v tzv. auroralním oválu, který se vyskytuje přibližně 10 až 20 stupňů od zemského magnetického pólu, ať severního či jižního. Připomeňme snad jen, že geomagnetický pól nekoresponduje přesně s pólem severním či jižním. Je od něho poněkud vzdálen a navíc se, sice pomalu, ale pohybuje. Ovšem pro nás v České republice s téměř úplnou přesností platí, že onen ovál můžeme pozorovat pouze na severní obloze. A to pouze ve výjimečných případech, kdy je standardní a nepřetržitý tok částic slunečního větru narušen, respektive navýšen, tokem částic pocházejících z oblasti sluneční erupce či mohutného výronu koronální hmoty.
Tuto polární záři vybudila dvojice CME (Coronal mass ejection – výron koronální hmoty), které si vzájemně »umetly« cestu k Zemi a způsobily mohutnou geomagnetickou bouři třídy G3. Jejich vzájemná interakce způsobila v zemské atmosféře větší odezvu, než se očekávalo. I když polární záře způsobené zvýšenou aktivitou Slunce bývají v našich zeměpisných šířkách častější v takzvané sestupné fázi sluneční aktivity, současné projevy pozorujeme v době, kdy se činnost Slunce postupně zvyšuje k maximu 25. slunečního cyklu. To očekáváme v první polovině roku 2024. Jen pro zajímavost, polární záře z roku 2003 se objevila v době sestupné větve slunečního cyklu 23.
Jak jsme již naznačili, zdrojem polárních září je aktivita Slunce, přesně řečeno ionizace a excitace atomů a molekul zemské atmosféry nabitými částicemi proudícími ve slunečním větru. Tento neustálý tok částic od Slunce je po slunečních erupcích, a zejména těch silných, mnohem rychlejší, intenzivnější a mohutnější. Díky magnetickému poli Země a svému vlastnímu náboji se jejich tok usměrňuje k zemským pólům. Zde pak dochází k méně či více mohutné reakci s naší atmosférou.
V horních vrstvách atmosféry excitují a ionizují jednotlivé atomy a molekuly, které přitom vyzařují barvu odpovídající tomu využité energii. Tyto procesy probíhají ve vysokých vrstvách atmosféry, typicky od 80 do několika set kilometrů.
Snímku polární záře dominuje v nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky přibližně 100 kilometrů září zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. A samozřejmě můžeme na obrázku sledovat i hvězdy naší severní oblohy.
Nezbývá než poděkovat fotografovi Vojtěchu Otrubovi za pěkný zážitek z krásné fotografie, který jsme si díky jeho pohotovosti a jistému štěstí, mohli užít, neboť nebylo mnoho míst u nás, kde by sledování tohoto zprostředkovaného projevu sluneční činnosti nerušila oblačnost.
(mac, Česká astronomická společnost)