Jak je známo, v řádných parlamentních volbách, konaných 15. října 2023, zvítězila v Polsku sice dosavadní pravicově konzervativní a euroskeptická vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), ale parlamentní většinu získala nesourodá skupina liberálních proevropských stran – pravicově liberální Občanské platformy (PO), umírněně pravicově konzervativní koalice Třetí cesta (polští lidovci a hnutí Szimona Hollowni) a umírněně levicová Nová Levice (tvořená někdejší postkomunistickou Stranou levice demokratické, hnutí Rázem a hnutí Bedroně, přičemž hnutí Rázem se rozhodlo do vlády nevstoupit, ale netopit ji). Do polského Sejmu se dostala ještě pravicově konzervativní Konfederace, vystupující na jedné straně proti polské účasti v ukrajinské válce, na druhé straně s šíleným programem vyzmizíkování daní až na daň s přidané hodnoty se sazbou pouhých tří procent, dále antisemitismem, nepřátelstvím k homosexuálům apod.
13. listopadu 2023 byl ustaven nový polský Sejm, dolní komora parlamentu. Do svého čela zvolil Szimona Hollowniu. Prezident Andrzej Duda dal jako první šanci sestavit novou vládu zástupci nejsilnější strany PiS – dosavadnímu premiérovi Tadeuszi Morawieckému. Ten sice sestavil novou, značně obměněnou vládu, ale ta nepřekvapivě nezískala 11. prosince 2023 důvěru. 12. prosince byl prezidentem pověřen sestavením vlády dvojnásobný expremiér, expředseda Evropské rady a staronový šéf PO Donald Tusk. Ten vzápětí představil novou vládu proevropské koalice, která ještě téhož dne, bez programového prohlášení, získala důvěru polského Sejmu. Na hranici ústavnosti, ale kdo by se s právní čistotou, jejíž časté porušování ze strany dosavadní vlády PiS právem tolik kritizovali, babral.
Nová koaliční vláda je silně nesourodá. Čtyři její účastníky spojuje jen odpor k vládě PiS a tzv. proevropskost, tedy snaha jít maximálně s rychle degenerující Evropskou unií. Proto také záměry vlády nejsou příliš jasné. Samotná koaliční dohoda zúčastněných stran je velice obecná, fádní. Klasický koaliční kompromis, kterým účastníci zdůvodní, proč své (často neupřímné) předvolební sliby dané voličům nemohou plnit.
Zatímco vlády PiS (2015-2023) se orientovaly na Spojené státy americké, Tuskovy vlády se orientují na Evropskou unii. Výjimkou je staronový ministr zahraničí Radowan Sikorski, známý svým zlým angažmá na krvavém kyjevském Majdanu a následné delegalizaci Ukrajiny. Jako europoslanec poděkoval USA za zničení plynovodů Nord Stream v září 2022, přestože dopady tohoto teroristického činu na EU jsou velmi zlé.
Obří jásot proevropských médií, navzdory zlé polské situaci, doplněné otřesnou kulturní vložkou poslance Konfederace Grzegorze Brauna (hasicím přístrojem spáchal v Sejmu antisemitskou výtržnost), podle mého názoru není na místě. Problémů má Polsko mnoho. Jejich řešení se ale nerýsuje. Nová vláda nejspíš přidá další vážné problémy. Očekávání stěžuje, že je složena z méně známých politiků, kromě Tuska a Sikorského.
Podpora Ukrajiny
Polsko patří k nejhorlivějším podporovatelům banderovské Ukrajiny v její válce s Ruskem. Investovalo do vojenské i civilní podpory Ukrajiny veliké peníze, které byly zčásti rozkradeny, zbraně skončily i u Hamásu. Pro Polsko je podstatné, že chybí, kam se podíváš. Další obří peníze investovalo do své armády. Vládní PiS i strany nové vládní koalice nadšeně polské angažmá na Ukrajině podporovaly, jen Konfederace ne. Ne že by nebyla rusofobní, to jsou v Polsku více či méně všichni, ale spočítala si zničující důsledky pro Polsko. O tuto zásadní otázku se v předvolební kampani prakticky nebojovalo (Konfederace byla médii ignorovaná a zesměšňovaná), nejinak je tomu dnes. Je tu ale otázka, z čeho brát a nekrást, o rostoucím zadlužení Polska a hrozbě zhroucení ukrajinských vojsk nemluvě. Celkem vzato, na postavě nového polského ministra obrany Kosiniaka Kamysze dvakrát nezáleží.
V červenci proskočila zpráva, že na 2900 polských důstojníků, dobrovolně bojujících na Ukrajině proti Rusku, padlo. Existují i vyšší odhady polských ztrát na Ukrajině. Prý ale co by Polsko neudělalo, jen když poškodí Rusko. Že tento hazard nemusí pro Polsko dobře skončit, je zřejmé.
Migrace
Maďarsko a Polsko za vlády PiS na evropské radě zablokovaly pro členské státy EU zničující, lze říci přímo zločinný pakt o migraci. Otázkou je, zda tak bude postupovat i nová polská vláda D. Tuska, když se tak hlásí k proevropskosti. Polsko má aktuálně vážné problémy s množstvím převážně ekonomických uprchlíků z Ukrajiny. Skuteční váleční uprchlíci prchali vesměs do Ruska. Přerozdělování převážně muslimských migrantů ze západní či severní Evropy by bylo i pro Polsko zničující.
Právo žen na potrat
Právo žen na potrat bude mít v »demokratickém« Polsku opět smůlu. Nová Levice chtěla potraty liberalizovat, PO zájem spíše předstírala s cílem získat hlasy žen, ale Třetí cesta nechce, takže k liberalizaci potratového zákona nedojde. Nová polská vláda se jen pokusí zrušit zpřísnění beztak krutého anitpotratového zákona z roku 1993, pokud Ústavní soud Polska dovolí. Zrušení antipotratového zákona vládou Strany demokratické levice v roce 1996 rok poté zrušil coby protiústavní právě polský Ústavní soud. Tentýž soud inicioval poslední zpřísnění antipotratového zákona s tím, že právo ženy na potrat v případě, že hrozí narození dementního dítěte, je protiústavní.
Zmírnění anitpotratového zákona patří mezi alfu a omegu všech stran nové vládní koalice. Nezdá se, že to bude tak horké. Samozřejmě, zdůvodní se to potřebou umravnit polský Ústavní soud, nejen v otázce práva žen rozhodovat o svém těle.
Energetika a klima
Idiotské rozhodnutí nové polské vlády Solidarity ze 4. září 1990 nezprovoznit prakticky dokončenou jadernou elektrárnu 4 x 440 MW v Zarnowci západně od Gdyně s podivným zdůvodněním, že chaos vyvolaný v Polsku právě Solidaritou je tak velký, že by nemohli garantovat jejich bezpečný provoz, na dlouho zabetonovalo polskou energetiky na uhelné bázi, s vážnými negativními dopady na životní prostředí a klima. I dnes se na polské výrobě elektřiny a tepla podílí uhlí asi 70 %, což je v rámci EU zdaleka nejvíc. Je pravda, že od té doby bylo v Polsku dost vlád různé orientace. Je též pravda, že si s tím žádná polská vláda neporadila.
Polská vláda Morawieckého loni podepsala dohody o výstavbě dvou jaderných elektráren v Polsku – s americkou firmou Westinghouse a s jihokorejskými firmami. Problém je, že Westinghouse za posledních dvacet let dvakrát zkrachoval a žádnou jadernou elektrárnu nepostavil a Jihokorejci nemají pro své »malé« modulární reaktory licenci ani v Jižní Koreji. Pro úplnost dodávám, že také výstavba třech nových jaderných bloků Francouzi je spíše odstrašující, byť bezpečnost snad zvládají. Západ ve výstavbě jaderných elektráren beznadějně zaostal za Ruskem a Čínou, jistě i díky permanentním kampaním protijaderných aktivistů.
Fiasko, které vyjde draho
Lze se tudíž domnívat, že oba projekty výstavby jaderných elektráren v Polsku skončí fiaskem a vyjdou zemi velice draho. Jak z hlediska nákladů na výstavbu, tak z hlediska chybějící elektřiny. Nejinak to dopadne v Česku, kde vláda Petra Fialy vybrala nejhorší Westsinghouse a jednička – Rosatom a dvojka – Čína byla ještě za Babiše po stupidní vrbětické provokaci zakázána rovnou zákonem z bezpečnostních důvodů. Že je řádově vyšší riziko i Westinghausu, Jihokorejců a Francouzů? Mimo jmenovanou pětku jiní dodavatelé jaderných elektráren na Zemi nejsou. Kdo by se prý s takovými věcmi zabýval! Tím současně odpovídám na otázku, jak dopadne polská klimatická politika, a to nezávisle na tom, k čemu se Polsko zaváže či nezaváže.
Jan Zeman