Více než polovina českých dětí se cítí šťastně, jejich názory jsou v rodině ale respektovány jen někdy. V lepší budoucnost České republiky jich věří jen čtvrtina. K ukrajinským dětem se podle nich chováme spravedlivě. To jsou jen některé z řady výstupů, které přinesla unikátní sociologická studie Mladé hlasy, kterou pro Dětský fond OSN – UNICEF vypracovala agentura STEM/MARK.
Výsledky studie ukázaly, že 60 % dětí je rozhodnuto žít v dospělosti v ČR, více než čtvrtina si zatím není jistá. Mezi staršími dětmi o svém stěhování do zahraničí uvažuje 18 % (v rámci dětí na gymnáziích dokonce téměř čtvrtina). První příčku z hlediska popularity jako místo k životu obsadily Spojené státy (29 %), následované Velkou Británií (18 %), Francií (14 %) a Německem (8 %).
Mladé hlasy pokrývají také okruh vzdělávání. Více než 2/3 dotazovaných dětí chodí do školy rády, hlavně kvůli kamarádům, ale i novým znalostem. Vztahy s učiteli i mezi žáky jsou zpravidla dobré, ovšem na učilištích jsou vztahy s učiteli výrazně horší. »Vytvoření bezpečného prostředí ve škole je jednou z klíčových podmínek efektivního vzdělávání. Více než polovina dotázaných dětí uvedla, že mají ve škole možnost mluvit o svých potřebách a problémech. Nejčastěji se svěřují spolužákům nebo učitelům, školního poradce ale využije málokdo. To je pro nás důležitá zpětná vazba, se kterou můžeme dále pracovat,« uvedla náměstkyně ministerstva školství Martina Běťáková.
»Pozitivním zjištěním je, že od prvního výzkumu v roce 2001 zůstává v ČR stabilně vysoký́ počet dětí, které se cítí šťastně skoro pořád: je to více než polovina. Současně studie ukazuje na oblasti, ve kterých děti potřebují naši podporu: zvýšení informovanosti o dětských právech, ochranu před dopady chudoby a vytvoření bezpečného zázemí, kam se mohou obrátit pro pomoc v případě problémů,« upozornila výkonná ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba. Děti se cítí šťastné nejčastěji s kamarády nebo rodinou. U více než třetiny dětí se na pocitu štěstí také zásadně podílí dobré známky. A co dětem dělá největší starosti? Většinou, když se něco přihodí v rodině nebo když se jim ve škole nedaří. U dětí z příjmově slabších rodin jsou nejhoršími situacemi ty, kdy jejich domácnost nemá peníze (46 %). Tato skutečnost je ještě umocněna v případě, že jde o děti žijící s jedním rodičem. Ohledně budoucnosti ČR děti příliš optimistické nejsou – v lepší budoucnost země věří jen čtvrtina z nich.
»Jako jeden z největších přínosů projektu vnímám možnost zachytit a popsat rozdíly mezi věkovými kategoriemi děti a mladých dospělých, kteří byli ve výzkumu tázáni. Díky němu si můžeme poslechnout dětské i mladé hlasy – a stejně jako ve zbytku světa, i u nás zní každá skupina trochu jinak,« popsal ředitel výzkumné agentury STEM/MARK Jan Tuček.
Rozdíly mezi dětmi do 13 let a mladými dospělými, kteří procházejí pubertou, se dobře diferencují například u otázky vztahů v rodině – zatímco vztah s matkou by jako »velmi dobrý« popsaly tři čtvrtiny mladších dětí, u starších už je to jen 58 %.
Jedním z témat, kterým se Mladé hlasy věnují, je také informovanost dětí o různých tématech a jejich názory na aktuální dění ve společnosti. Účastníci výzkumu uvedli, že toho ví hodně o prevenci drog nebo sexuálních vztazích. Téma dezinformací je pro většinou z nich naopak neznámé. K dětem z Ukrajiny se podle oslovených dětí chováme spravedlivě (54,9 %), horší situace panuje ohledně dětí z chudých rodin, k nim se chováme v ČR fér podle 42 % dotázaných.
Vztahy s rodiči bývají velmi dobré, hlavně s matkou. Lepší vztahy mají s rodiči mladší děti, s rostoucím věkem dětí se začínají trochu zhoršovat. Horší vztahy s matkou i otcem mají děti z příjmově slabších a neúplných rodin. Na vztazích s matkou děti oceňují dobrou komunikaci a naslouchání, u otců ještě vyzdvihují, že se k nim chová dobře.
Hádky a křik v rodině potvrdila téměř polovina dětí, což je oproti předchozím letům pokles (v roce 2017 hádky zmínilo 61 % dětí, v roce 2008 pak 63 %). Bití je ojedinělé, častěji se vyskytuje v rodině, kde je pět a více členů domácnosti. Křik přímo na ně uvedla tři čtvrtina dětí, 15 % řeklo, že jsou cílem bití.
Názory dětí jejich rodiny respektují jen někdy. Na nerespektování názorů v rodinném kruhu si častěji stěžují děti z početnějších rodin, v nichž se střetává více názorů, proto ten jejich není vždy zohledněn.
»Dětské hlasy musí být slyšet. Ke zdravému vývoji důvěry v sebe i v okolí totiž patří vědomí, že je dítěti nasloucháno, že není jen subjektem rozhodnutí dospělých, že na jeho hlasu upřímně záleží. Zapojení dětí do rozhodování má svůj smysl na všech úrovních – od té rodinné až po tu celostátní. Děti navíc vidí svět svým vlastním neotřelým způsobem. Právě z něj mohou pramenit zdroje inspirace, ale i konkrétní nápady a věcné návrhy, které si zaslouží být vyslyšeny,« uzavřela zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
(zmk)
GRAFIKA – STEM/MARK