Je velmi pravděpodobné, že nedělní kvalifikační duel o postup na Euro 2024 Česká republika – Faerské ostrovy bude pro Jaroslava Šilhavého tím posledním v roli trenéra národního celku. Po ostudné prohře 0:3 v Albánii se pod ním povážlivě rozhoupalo křeslo a ani v případě zítřejší výhry nad outsiderem nad ním nepřestane viset Damoklův meč. Kdo by ho mohl nahradit? Webový deník iportaL24.cz vytipoval sedmičku kandidátů a připojil ještě jednu variantu jako bonus, ač v tuto chvíli nejméně reálný…
Jindřich Trpišovský
Toto jméno zní nesmírně logicky a asi by se, kdyby byl momentálně volný, stal jasnou volbou číslo jedna. Od prosince 2017, kdy převzal Slavii – paradoxně tehdy také po odvolaném Jaroslavu Šilhavém – s červenobílými barvami vyhrál tři tituly v řadě, do toho čtyřikrát ovládl domácí pohár a slavil úspěchy na evropské scéně. Navzdory dvěma druhým příčkám v řadě je jeho pozice ve Slavii pevná a navíc se ani nikam nežene. Rád opakuje, že má v klubu rozdělanou práci, navíc si lze jen těžko představit, že by ho dlouhodobě šéf SKS Jaroslav Tvrdík pustil. Ale proč by ne jen jako »krizového manažera«? Třeba pro zbytek kvalifikace a pak na případné Euro? Ve Slavii by v klidu dál mohl pokračovat. Sezení na dvou židlích je sice v českých luzích a hájích neobvyklé, v případě Trpišovského však nikoli nepředstavitelné, a už vůbec ne nereálné.
Ivan Hašek
Možná největší favorit na (potenciálně) uvolněný nejsledovanější trenérský post v zemi. Celá Letná mu tleskala, když ho před zápasem s Plzní (2:1) klub jeho srdce obdaroval k šedesátinám. Nyní by mohl dostat »dar« i od Fotbalové asociace ČR. S trénováním národního týmu má zkušenosti z roku 2009, v té době stál i v čele svazu. Se Spartou má coby kouč dva domácí tituly, nadto se může chlubit úspěchy i v zahraničí, včetně exotických destinací. Naposledy koučoval libanonskou reprezentaci (2021-22), následně se vrátil do Česka a čeká na nabídku. Je volný, navíc se o něm jako supervážném kandidátovi na vedení národního týmu hovořilo již loni – poté, co reprezentace nezvládla baráž o mistrovství světa. Šilhavý nakonec křeslo ustál, nyní už to bude mít o poznání složitější…
Petr Rada
Také Rada by se vrátil podruhé do téže řeky. Národní tým vedl necelý rok, ovšem hned v prvním duelu si vysloužil chválu médií, že jeho přísné metody budou na tým platit – remíza 2:2 ve Wembley s favorizovanou Anglií, když domácí vyrovnali až v nastaveném čase, měla váhu. Ovšem nakonec mu podtrhli židli svojí nedisciplinovaností právě reprezentanti, kteří po prohře se Slovenskem pořádali v útrobách dejvického hotelu Praha »večírek« plný vnadných dam ne zrovna panenského vzezření. Rada byl tehdy odvolán a nebyl považován zrovna za symbol trenérského úspěchu. Nicméně si získal zpět dobré jméno při nečekaném záskoku ve Spartě v roce 2007 a pak především v předlouhém působení v Jablonci (2007-2012), s nímž to dotáhl až na třetí příčku a do základní skupiny Evropské ligy. Nyní trénuje svoji srdcovou Duklu ve druhé lize, ale v té první nikdo nemá odtrénovano tolik zápasů co on.
Michal Bílek
Do třetice kouč, který už má s reprezentací své zkušenosti. Michal Bílek ji vedl v letech 2009-2013, zkušenosti má i z české devatenáctky. S týmem, potýkajícím se s generační výměnou, postoupil na Euru 2012 do čtvrtfinále. »Michal Bílek ukázal, že je velký trenér,« prohlásil tehdy jeho reprezentační svěřenec, dnes sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický. Na veřejnosti si však v té obě velkou úctu a vážnost vydobýt nedokázal. Neměli ho rádi fanoušci a nestranila mu ani média. Následný krach v kvalifikaci o MS 2014 odnesl vyhazovem a uvažoval, že už nikdy nebude trénovat. Nakonec však veřejnosti ukázal, že tehdejší Rosického slova nebyla házením hrachu na stěnu. Loni vypálil s podceňovanou Plzní pražským »S« rybník a oslavil na západě Čech nečekaný mistrovský titul, který následně okořenil postupem do základní skupiny Ligy mistrů. Ačkoli bývá hodně kritizován za defenzivní pojetí hry, právě něco takového by reprezentaci, když si vzpomeneme na »průchoďák« v Tiraně, docela prospělo. Navíc je nyní volný…
David Holoubek
Třiačtyřicetiletý rodák z Humpolce má i nemá zkušenosti s kormidlováním reprezentačního »áčka«. Psal se rok 2020, kdy uprostřed koronavirové krize skončil celý národní tým včetně trenérů v karanténě. Holoubek tak dostal za úkol na jeden zápas Ligy národů dát dohromady úplně nový celek, logicky ze zcela neprověřených jmen. »Náhradní« národní mužstvo sice tehdy v září v Olomouci prohrálo 1:2, ovšem jeho výkon sklidil veliké uznání. Takové ostatně sklízel mladý lodivod i při svém angažmá ve Spartě v roce 2016, kdy ačkoli mu chyběla požadovaná licence od UEFA, vedl letenský tým k úspěšným bitvám v pohárové Evropě, například v nezapomenutelném duelu proti Interu Milán (3:1). Ačkoli není Holoubek v poslední době prověřený ostrými bitvami z dospělého fotbalu, pro asociaci by byl finančně výhodnou variantou, jelikož má na starosti reprezentační devatenáctku. Kredit si v poslední době získává svými trefnými rozbory i jako televizní expert.
Martin Svědík
Již dávno se říká, že zanedlouho padesátiletý odborník přerostl uherskohradišťský region. V »regionálním« Slovácku je již od roku 2018 a učinil z něj trvalého člena elitní ligové šestky. Loni dokonce slavil historický klubový úspěch v podobě zisku domácího poháru po slavné finálové výhře nad Spartou 3:1. S hradišťským klubem si tak zahrál i evropské poháry, takže zkušenosti z mezinárodního fotbalu nepostrádá. Stejně jako ty reprezentační – v letech 2015-16 vedl českou dvacítku, navíc dělal asistenta u »Lvíčat«. V létě se spekulovalo o Svědíkově odchodu do Plzně, jež měla eminentní zájem. On však zůstal na Slovácku, což by mohl být i drobný zádrhel pro asociaci. Bylo by potřeba se s klubem dohodnout na odstupném, tedy jsme u podobného problému jako v případě slávisty Trpišovského.
Vítězslav Lavička
Gentleman na fotbalové lavičce, který je navíc skutečný »nomen omen«, platil až do letoška za posledního trenéra, jenž získal titul se Spartou. Bylo to v roce 2014, od té doby si vyzkoušel i reprezentační angažmá – v roce 2022 v Kuvajtu. Zkušenosti má také z domácího »nároďáku«, ovšem toho do 21 let. Je úspěšný a oblíbený, český titul, abychom byli zpravodajsky kompletní, má rovněž se Slovanem Liberec. Otázkou však zůstává, jak pravděpodobný je jeho návrat k »velkému« trénování, jelikož letos na jaře ve »své« Spartě nahradil Jaroslava Hřebíka ve funkci ředitele strahovské akademie Letenských. Nicméně pozor – jeho jméno objevuje v předvýběrech reprezentačních trenérů, kdykoli »áčko« nějakého hledá, již přibližně 15 let…
Zahraniční trenér
Mýtus o tom, že zahraniční trenér nemůže v českém rybníčku uspět, definitivně vyvrátil letos na jaře ve FORTUNA:LIZE dánský stratég Brian Priske, který spolu se svým asistentem Larsem Friisem vrátil na Spartu titul po dlouhých devíti letech. Koneckonců podobné okřídlené (ne)pravidlo panovalo i v hokeji a vyvrátil ho loni Fin Kari Jalonen ziskem bronzové medaile na mistrovství světa (jakkoli pak jeho působení degradovalo letošní nedůstojné odvolání). Možná že i u fotbalové reprezentace by angažování odborníka z ciziny neslo své ovoce (ostatně se podívejte, co s Albánií dokázal Brazilec Sylvinho), ovšem jako varianta by se to nabízelo spíše pro nový cyklus, a ne v rozjeté kvalifikaci, kdy začíná hořet a nový trenér musí začít jednat, a nikoli teprve poznávat jednotlivé hráče a sžívat se s prostředím.
(koz)