Jiný kraj, jiný mrav. Jiná země, jiný dezert. Pojďte společně s námi poznat sladkosti, které jsou specialitami deseti různých zemí Evropy. Třeba se vám to bude hodit, až se tam někdy vydáte a otevřete jídelní lístek. Zkrátka a dobře – budete »v obraze«!
Turrón (Španělsko)
Podobá se tureckému medu, a to nejen vzhledem. Pochází z 15. století. Nejčastěji se s ním můžeme setkat o Vánocích, kdy má na stole svoje čestné místo. Ale samozřejmě nejen tehdy. Základními surovinami pro výrobu této sladkosti jsou včelí med, cukr a mandle. Není tajemstvím, že turrón má dvě základní podoby. Může být tvrdý, ten bývá označován jako Turrón de Alicante (turrón duro). Vyrábí se z pražených mandlí, jež jsou většinou v cukrovince obsaženy celé, dále z medu, vajec a cukru. Často je podáván v oplatce. Druhý turrón je měkký – Turrón de Jijona (turrón blando). Obsahuje mleté mandle a jiné přísady; je možné ho přirovnat k nugátu. Zavítáte-li na pobřeží Costa Blanca, můžete – na okraji Jijony, v průmyslové zóně Ciudad del Turrón – navštívit Muzeum turrónu.
Dobos torte (Maďarsko)
Pochází z Maďarska, tedy lépe řečeno z bývalého Rakouska-Uherska. Jedná se o piškotový dort ze šesti vrstev těsta proložených čokoládovým krémem. Aby toho nebylo málo, je politý karamelovou polevou. A proč ten název? Jeho autorem je slavný cukrář, kuchař a spisovatel József C. Dobos (1847-1924), jenž měl v plánu vymyslet dort nebo koláč, který vydrží co nejdéle čerstvý. Na sklonku 19. století totiž nebyla chladící technika ani ze třetiny tak dokonalá jako dnes. Dobos torte byla poprvé představena v roce 1885 na uherské všeobecné výstavě v Budapešti. Císař František Josef I. a jeho manželka Alžběta byli mezi prvními, kteří tuto výtečnou sladkost ochutnali. Dort se brzy stal populárním v celé Evropě – zejména díky tomu, že se lišil od všech ostatních.
Papanasi (Rumunsko)
Papanasi je druh koblihy vyráběný ze směsi tvarohu či sýra, vajíček a mouky. Dobrota je zalitá džemem a kysanou smetanou. Jestliže se chystáte do Rumunska, určitě nezapomeňte papanasi ochutnat. Umíte-li obstojně vařit, můžete si tento dezert ukuchtit doma. Připravte si 4 deci kyselé smetany, 120 gramů tuku na smažení, 40 gramů másla, 200 gramů tvarohu, 120 gramů hladké mouky, 2 vejce, 1 citron, 1 lžíci cukru a džem. Tvaroh promíchejte s vejci, cukrem, nastrouhanou citronovou kůrou, máslem a prosátou moukou. Vypracujte těsto, ze kterého vyválíte asi půl centimetru silnou placku. Z ní vykrajujte kulaté koláčky. Papanasi pak usmažte v horkém omastku dorůžova. Podávejte je polité kyselou smetanou a ozdobené džemem.
Cannoli (Itálie)
Začínají se vám zajídat klasické české trubičky? Tak vyzkoušejte italské! Vznikly na Sicílii, konkrétně v městech Palermo a Messina, proto se jim často říká cannoli siciliani. Původně se připravovaly během karnevalové sezóny, zřejmě jako symbol plodnosti. Jedna legenda však praví, že cannoli byly poprvé vyrobeny v harému ve městě Caltanissetta. Skládají z pevné těstové trubičky se sladkou krémovou náplní, která obvykle obsahuje sýr ricotta (příležitostně i mascarpone) a je častokrát ochucena vanilkou nebo malým množstvím skořice. Kraje se mohou posypat drcenými pistáciemi, čokoládou, koktejlovými třešněmi či nakládanou kůrou citrusů.
Cranachan (Skotsko)
Dostali jste chuť na něco sladkého, ideálně s ovocem? V tom případě naskočte do letadla a vydejte se do Skotska. Kromě toho, že si tam na vlastní oči prohlédnete bájné jezero Loch Ness, metropoli Edinburgh či nejvyšší horu Ben Nevis (1344 metrů), ochutnáte tradiční místní dezert cranachan. Při pohledu na fotografie jistě většina z nás uzná, že tato specialita nevypadá vůbec marně. Určitě nebudete mít problém na ni narazit, stačí vejít do restaurace nebo do cukrárny. V současné době se cranachan vyrábí z ovesných vloček, whisky, šlehačky, medu a čerstvých malin. Tradiční způsob přípravy spočíval v tom, že se na stůl naservírovaly vysoké skleničky a také jednotlivé ingredience ve větším množství. Každý si z nich poté »sestavil« cranachan podle vlastního gusta.
Kadaif (Makedonie)
Evokuje čínskou polévku i chuchvalec silonových nití. Tato vizuálně značně specifická sladkost, známá zejména v mnoha zemích bývalé Osmanské říše, má ovšem více podob i názvů – kadaif, knafeh, kunafeh, kunafah či kunefe. Je k dostání nejen v Makedonii, ale také například v Turecku, Řecku, Ázerbájdžánu, Íránu, Izraeli, Libanonu, Jordánsku, Sýrii či na severu Egypta. V čem spočívá originalita pokrmu? Zjednodušeně se dá říct, že nudle nebo nitě z filo či kadaif těsta se zabalí do klubka nebo válečku, potom se pečou s máslem nebo olejem a jsou přelity velmi sladkým sirupem či medem. Je samozřejmě možné experimentovat s tvarem a také s náplní. Tu mohou tvořit například sekané vlašské ořechy se skořicí a zázvorem nebo palestinský bílý sýr nabulsi.
Tufahija (Bosna)
Jestliže v budoucnu zavítáte do Bosny, stoprocentně se tam setkáte s pojmem tufahija. O co kráčí? O dezert vyrobený z vařeného jablka plněného ořechovou náplní. Tato dobrota je velmi populární v Bosně a Hercegovině, Makedonii a Srbsku. Na Balkán se dostala během osmanské nadvlády, původně pochází z Persie. A jak se vyrábí? Jablka oloupeme, odstraníme z nich jadřince a a pak je vaříme ve sladké vodě s citronem. Našleháme máslo, přidáme mleté mandle nebo vlašské ořechy, trochu mleté kávy, míchaný vaječný bílek a trochu šlehačky (nebo sladké smetany). Vznikne hmota, kterou jablka naplníme. Poté přelijeme cukrovým sirupem (sorbetem) a ozdobíme smetanovou pěnou, na kterou »posadíme« višeň nebo třešeň. Tufahija se podává studená.
Rönttönen (Finsko)
Název nám toho moc neprozradí, ani na základě fotografie neodhalíme vše podstatné. No, uznejte sami – poznáte na první pohled, že se jedná o finský koláč s náplní ze slazené bramborové kaše a brusinek? Právě rozšlehané brambory jsou ingrediencí, kterou by v tomto malém, otevřeném koláči málokdo čekal. Brusinky jsou občas nahrazeny borůvkami, základem je těsto z ječné a žitné mouky. Rönttönen pochází z finské provincie Kainuu, konkrétně z obce Kuhmo, jedná se o oficiálně uznanou zdejší specialitu. Místní sdružení pekařů a cukrářů totiž v listopadu roku 2008 získalo od Evropské unie ochrannou zeměpisnou známku (CHZO) – Kainuun rönttönen. Je to v pořadí už páté finské jídlo, které se »pyšní« tímto certifikátem. Je běžně k dostání i v dalších severských zemích a také v Irsku.
Crêpes Suzette (Francie)
Palačinky s omáčkou z karamelu, pomerančové šťávy a kůry jsou flambované na pomerančovém likéru (Grand Marnier nebo Cointreau). Původ této dobroty – včetně jejího názvu – je však sporný. Jedna verze se opírá o tvrzení, že palačinka Crêpe Suzette vznikla díky omylu čtrnáctiletého pomocného číšníka Henriho Charpentiera, a to v roce 1895 během praxe v Café de Paris v Monte Carlu. Mladík právě připravoval dezert pro budoucího krále Eduarda VII., mezi jehož hosty nechyběla ani krásná dívka jménem Suzette. »Pracoval jsem zrovna u chafing dish, když najednou vzplál likér. Myslel jsem, že jídlo bylo zničeno. Princ a jeho přátelé čekali… Ochutnal jsem to tedy. Zjistil jsem, že se jedná o nejlahodnější sladkou směs, kterou jsem kdy požil,« zavzpomínal Henri.
Rizogalo (Řecko)
K přípravě tohoto rýžového pudinku budete potřebovat 1 šálek rýže, 1 šálek vody, 8 šálků mléka, 1 šálek cukru, 3 až 4 lžičky kukuřičné mouky a mletou skořici. Nejdříve opláchněte rýži. Poté nalijte vodu do pánve, přisypejte rýži a vařte na mírném ohni, dokud nezmizí veškerá voda. Následně rýži přendejte do většího hrnce. Naplňte hrnek mlékem a dejte ho stranou. Zbytek mléka nalejte do hrnce s rýží a vařte. Kukuřičnou mouku smíchejte se studeným mlékem v hrnku a postupně přidávejte do hrnce během varu. Je nutné neustálé míchání, aby se hmota nezačala připalovat zespoda. Přidejte cukr a vařte tak dlouho, dokud obsah hrnce nezhoustne. Posléze ho rozdělte do malých misek a nechte vychladnout. Těsně před podáváním posypejte povrch každé misky skořicí.
Marcela Špičková
FOTO – wikipedia, pixabay, ČTK/RVS Media, recipes.net
Upřímně, pro zdravou výživu nic moc. Bleee