Před týdnem vyhlásila redakce iportaL24.cz jednokolové soukromé prezidentské volby, v pravém smyslu toho slova lidové. Připomeňme si, kdo všechno se o nástupnictví minulého a budoucího krále Vysočiny ucházel:
1. MUDr. Karel Sova
2. Bohouš Císař
3. Bohumil Stejskal
4. Josef Pláteník
5. otec Kraus
6. strýc Pepin
7. Trautenberg
8. Dalibor Vrána
9. Otík
10. František Louka
My jsme favorizovali tři kandidáty: primáře Sovu, Bohouše Císaře a vzhledem k dnešní vyhraněné antikomunistické době také otce Krause. Napovídaly tomu i předvolební průzkumy. Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Proti doktoru Sovovi spustilo zuřivou kampaň feministické hnutí Ženy v tanku. Ústy své předsedkyně Jany Černochové vytýkaly exprimáři borské nemocnice zejména jeho počáteční nedůvěřivý, prý až ponižující přístup k doktorce Čeňkové, že práce ortopedky není pro ženy. Byť se Sova Alžbětě v 9. dílu upřímně omluvil, »Ženy v tanku« to nepřijaly a Bruselem řízená protisovovská kampaň vykonala své. Jiní mu zase neodpustili, že se rázně nedokázal zbavit neschopného a životy pacientů ohrožujícího doktora Cvacha, nebo že místo otcovské pomoci se zřekl svého syna Karla po té, co jeho potomek začal pít i v práci.
Snad nejvíce jsme věřili Bohouši Císařovi, nehledě na to, že i průzkumy, zvláště ty poslední, ho už viděly na Hradě. Ve finále mu dost nečekaně uškodil do té doby nijak zvlášť zmiňovaný liknavý postoj po nastěhování Evžena Humla do »obecní« chalupy, jíž do té doby obýval právě on. S příchodem revizora na penzi se neměl k vystěhování, byť to předsedovi Mrázkovi svatosvatě slíbil (konec konců Evženovi taktéž), a tak dlouho se vtíral do Humlovy přízně, až nakonec v chalupě zůstal do posledního dílu. Voliči to zřejmě brali jako propagandistický slib, jako nedodržení slova. Mnohým nebylo po chuti ani jeho laškování s Dášenkou Fuchsovou, když se Bohouš k zásadnímu kroku, aby ji požádal o ruku, neměl po celých 11. dílů. I v tomto případě se angažovaly »Ženy v tanku« a div že Bohouše nenařkly ze sňatkového podvodu, poněvadž Dášu ve finále vehnal do náručí svého kamaráda z montáží Toníka Balabána. K dobru mu nepřispěla záchrana kuřat, ani předvolební slib, že bude šetřit, zruší Hudbu Hradní stráže a nahradí ji orchestrionem. Mainstream ho dokonce podezíral, že koupeného kapra nevypustil do místního rybníku v Třešňové proto, aby udělal radost Evženovi, jak deklaroval, ale sobě, resp. aby se nad Evžena povýšil.
U otce Krause se zase potvrdily naše předpoklady z předvolební kampaně, a sice že mu ublíží dosud nevyřešené klouzavé noky a neurovnaný vztah s manželkou a dcerou. Ani jeho místy neurvalé chování nebylo mnohým po chuti. Porážku sice přijal chlapsky, ale na maminčiných vynikajících bramborových knedlících nehodlá nic měnit teď ani v budoucnu. Hojně se diskutoval také jeho tvrdý atak holí na neozbrojeného učitele Sašu Mašláně. Silně to evokovalo debatu kolem Mašínových. I v případu Krause bylo více těch, kteří brutální zásah holí proti bezbrannému člověku odsoudili. Mašláň prostě jen chvilkově ujel, když zuřivého antikomunistu oslovil »soudruhu«. Shrnuto a podtrženo – voliči vzali Krausovu reakci jako zcela neadekvátní.
Z ostatních kandidátů nejvíce vyhořel Bohumil Stejskal, na něhož zpravodajské složky vyhrabaly v bezpečnostním archivu do té doby diskutabilní výrok, který při kupování obleků pronesl veřejně na adresu Irénky: »Dívajte sa na ňu. Prý masérka… Kurva je to. Však já ju znám, já s ňú žiju, né? Co, žiju, žil jsem. Už na ňu seru.« Byť se Stejskal v předvolební kampani dušoval, že nikdy nic takového neřekl, usvědčil ho ukrytý videozáznam z kamery, umístěné přímo nad stojanem s obleky.
Ale už vás nebudeme napínat a prozradíme vám jméno nové hlavy státu – nepodepsal Turkovi, neprodal rodnou chalupu, pravidelně si čistí uši a myje nohy, nepije čaj ani kávu, ani něco ostřejšího, k jídlu mu postačí obyčejný rohlík a je schopen vydržet na senzačním, trochu cestopisném a trochu erotickém rumunském filmu až do konce, protože ten konec je úplně nejlepší. Velké podpory se mu dostalo od ochránců zvířat po té, co odmítl zakroutit krkem holouběti. Že upřednostnil jeho právo na život před osobním prospěchem, resp. před narovnáním vztahu s panem Pávkem, aby nemusel po žních k Turkovi. Právě tento moment označili politologové za jakýsi zásadní pozitivní obrat v kampani.
Hádáte samozřejmě správně – je to náš Otík, původem z vesničky jeho střediskové. Na tiskové konferenci bezprostředně po oznámení výsledků voleb výstižně pojmenoval základní priority, kterým se chce v úřadu věnovat, když zcela jasně a srozumitelně řekl: »Beroun«. A dost. Má vystaráno… Gratulujeme!
Pavel Votruba