Dvakrát do stejné řeky by člověk vstupovat neměl – obrazně řečeno, neboť nejde o jednu a tutéž osobu, jde však o jeden a tentýž skutek. Přesto, nebo snad právě proto, se najdou tací, kteří opětovné vkročení do téže řeky bez ohledu k následkům vstupu minulého, činí. Pokoušejí osud. Nepoučili se. Člověk by měl mít v životě strach, třeba že by ho mohlo dohnat něco, co už kdysi někoho dohnalo. Nemít strach z ničeho, je nedobré. Navzdory čemu? To nechám na vás.
Fiala byl v Izraeli, to určitě víte. A činil se náramně – generální tajemník »úvé« by z něho měl radost převelikou.
»ČR už poslala některé komponenty pro balistickou ochranu jednotlivých osob, jsme připravení pomoci i dalšími věcmi, které nám umožňuje silný obranný průmysl, který ČR má,« svlékl do naha tzv. premiér Fiala orientaci »české« zahraniční politiky pro nejbližší dny, týdny, měsíce, roky… Stalo se tak po jednání s jeho izraelským protějškem Benjaminem Netanjahuem.
Je to prazvláštní, tenhle Izrael. Už jako malému klukovi, poněvadž fotbal sleduju fakt od malička, mně bylo divné, že izraelské kluby hrají evropské poháry, když Izrael přece není v Evropě. Malý kluk už dávno nejsem, ale údiv z dětství přetrvává dodnes.
Martin Kalous
PS: Nerad komentuji v takových tajenkách, ale doba si žádá býti tajemným. I když tuhle křížovku snad zvládne vyluštit, když ne každý, tak skoro každý…
Ještě pro úplnost takříkajíc v rámci objektivity krátký dovětek – s ničím nesouhlasím, nic neschvaluji a jsem proti všemu, abych nebyl viněn, že s tím souhlasím. To jsme dopadli…
To je marné. Fialův režim stejně bude pronásledovat, koho si zamane. Ať už ten dotyčný s čímkoliv souhlasí nebo ne.