S konfrontací začal Pavel

V nedělním duelu kandidátů opět generál Petr Pavel tvrdil, že konfrontační tón do boje o Hrad vnesl mezi kandidáty a tedy i do posledního týdne před volbami Andrej Babiš. Ten to ovšem odmítl. Nedivím se mu. Každý z nás pamatuje televizní debaty před prvním kolem voleb, jichž se Babiš neúčastnil. Právě na nich s velmi osobním útokem vystoupil, za aktivní podpory moderátorů především České televize, právě generál v. v.

Opakuji znovu: expremiér se jich neúčastnil a byl pro to obviňován i ze zbabělosti. Asi i proto proti němu Pavel použil tak ostré a nenávistné výroky s výzvou, aby ho voliči nevolili. Je totiž snadnější pomlouvat, když ten, jehož pomlouvám, není přítomen. Jak to s tou zbabělostí ovšem je, dokázal Babiš při zmíněném nedělním střetu, kdy, ač s účastí nepočítal, přece jen přišel a dokázal velmi zasvěceně odrážet předem promyšlené útoky jak moderátora, tak generála Pavla. Ten naopak, když nevěděl kudy kam, reagoval jen slovy, že jde o lež. Pochopitelně bez argumentů. A pak čekal na pomoc televizního moderátora.

Mimochodem, kdybych já byl na Babišově místě, řekl bych redaktorovi Řezníčkovi, aby ze sebe nedělal soudce, že nejsem před soudem, a aby případné zpochybňování mých argumentů nechal na Pavlovi, jinak, že z debaty odejdu. To, že Andrej Babiš vydržel útoky přesily, svědčí o jeho vnitřní síle.

Volby se každou minutou blíží. Mainstream na nás valí své průzkumy a Česká televize přetlačuje Andreje Babiše v množství šotů, na nichž je zobrazován generál skoro jako hvězda z hollywoodských pláten. Je ve všem, podle ní, dokonalý, na rozdíl od Babiše, jemuž je »nedokonalost« dokonce systematicky podsouvána. To ovšem svědčí o zájmu některých i zahraničních sil dostat právě Petra Pavla do vůdčí pozice ve státě.

Aby byla uspána pozornost voličů, zvolili propavlovští propagandisté novou taktiku: Prezident je prý vlastně jen reprezentativní funkce, protože o všem stejně rozhoduje vláda. Sám Pavel se o tom zmínil na jedné z debat. Jenže zamlčeli, že prezident, i když jeho pravomoci jsou omezeny a zřejmě by, když už je volen námi všemi, jich měl mít víc, má stále možnost ovlivňovat jako málokdo dění v naší zemi, a to dokonce v rozporu s právě vládnoucí vládou. Je nejen velitelem ozbrojených sil, i když souhlasím, že v tomto případě formálním, ale hlavně může navrhovat a jmenovat členy Ústavního soudu, jmenovat jeho předsedu, členy bankovní rady, soudce, generály, ministry, velvyslance, vyznamenávat kohokoli a tím směřovat veřejné mínění, dávat milost a vlastně jmenovat i předsedu vlády. A dokonce vůbec ne představitele strany, která zvítězila, a nechat ho třeba vládnout určitý čas i bez většinové parlamentní podpory. Tedy nejen podepisovat či odmítat zákony předložené a už schválené Sněmovnou. Nemluvě o možnosti vystupovat v médiích kdykoli sám uzná za vhodné a ve věci, kterou pokládá za významnou, a tak napomoci či naopak ztížit vládnutí kabinetu. To všechno kromě oné zmiňované navenek reprezentativní povinnosti znamená dávání směru státní politice a ovlivňování veřejného mínění.

Také naše zapojení do případné války může velmi ovlivnit. A to mě v případě generála v. v. přímo děsí. Ač nejsem obdivovatelem Andreje Babiše, budu volit ve volbách právě jeho a přát si, aby nás co nejvíc prozřelo a pochopilo, jakou moc chtějí dát do rukou člověka, jenž navíc »nekope« jen za naši vlast.

Václav Šenkýř