25. června 1942 byl ve věku dvaceti sedmi let společně se svým otcem na Kobyliské střelnici v Praze zastřelen československý reprezentant a rekordman v bězích na čtyři sta a osm set metrů Evžen Rošický.
Redaktor Rudého práva, známý sportovec, se zapojil do odboje a pomáhal nejen převádět ohrožené osoby do Polska, ale i při přípravě vydávání ilegálního časopisu a protinacistických letáků skupinou »Kapitán Nemo«, a zřejmě pomáhal i svým bývalým kolegům z komunistického tisku, kteří zajišťovali tisk a distribuci stranického titulu. Stojí za zmínku, že tato organizace vznikla již v létě 1936 s cílem pomáhat demokratickému Španělsku v boji proti frankistům. Napomáhala s přechody dobrovolníků, získávání prostředků pro stoupence republiky a s organizováním akcí na podporu boje zákonné španělské vlády s pučisty. Je pravděpodobné, že otec Jaroslav byl už v té době jejím členem.
Evžen pocházel z rodiny vyššího olomouckého důstojníka, který se po skončení Velké války začal věnovat obchodní činnosti. Byl levicových názorů, proto nebránil synovi v jeho jasné politické orientaci. Matka byla sestrou československého diplomata a předsedy prvního poválečného košického kabinetu Zdeňka Fierlingera.
Evžen se po maturitě přihlásil na studium práv Karlovy univerzity. V té době se již věnoval také sportu. Se svou ženou, studentkou medicíny Melánií, se účastnili i levicových akcí mládeže. A jako už přesvědčený komunista se v roce 1936 přihlásil do KSČ, aby zároveň přijal nabídku stát se redaktorem Rudého práva a Haló novin, kam psával své články především do sportovních rubrik. Jeho povídková knížka vyšla až po válce.
Jako sportovec byl ovšem známý po celé republice. Byl mistrem Československa v běhu na středních tratích – mistrovství v běhu na osm set metrů vyhrál pětkrát, na čtyři sta metrů dvakrát, nositelem tehdejších československých rekordů, účastnil se berlínské olympiády. Byl členem i mistrovských štafet v běhu na čtyřikrát sto a čtyři sta metrů. Dodejme, že organizován byl v lehkoatletickém oddílu pražské Slavie.
Po válce byl po něm nazván nejen sportovní stadion, řada ulic a dalších míst, ale i Rošického memoriál, na nějž přijížděli významní sportovci. Ten už má ovšem jiné jméno – Josefa Odložila. Nechci snižovat sportovní úspěchy tohoto olympionika, ale přece jen si myslím, že Rošického jméno mělo v tomto případě dostat přednost a pro Odložila by se jistě našlo jiné důstojné místo.
Jaroslav Kojzar