STAN. Oddechl jsem si, dopadlo to dobře!

Tak pan Rakušan už to má za sebou. Konečně. Co jsem se dneska ráno probudil, nemyslel jsem na nic jiného. ON pravil: »Už si nemůžeme dovolit další zklamávání voličů. Nejsme žádní mafiáni, žádná hlava hydry.« A ONI ho zase zvolili. Na sjezdu. Předsedou STAN. Suverénně. Dostal 292 z 305 možných hlasů. Těch 13 buď v daný okamžik spalo nebo mělo rozum. To se už ale nedozvíme. 

Taky neměl žádného protikandidáta. U toho bych rád spočinul trochu déle. Nabízejí se dvě možnosti. Buď má pod STANem takovou nekriticky kultovní podporu, že kdokoli, byť jen na vteřinu zauvažoval, že by si to s ním na férovku rozdal, z toho zase rychle vycouval, anebo – což se mně zdá pravděpodobnější, je těch racionálně uvažujících mezi »stanisty« mnohem více, a těm rychle došlo, proč by nechtěli být v čele takto průserového uskupení, kdy evidentně na každého kdykoli může vypadnout cokoli. A ono vypadne a bude padat dál. Tím jsem si jist. Stejně jako tím, že celý slavný STAN dříve či později skončí jako v minulosti Bártovy Věci veřejné. Vít jako Vít. On i sám Rakušan po zvolení naznačil, že ví – byť na první pohled v žertu, ale – cituji: »Myslím si, že tentokrát je to v mnoha případech nejen výraz důvěry, ale také výraz škodolibosti. Přesto děkuji,« uvedl. 

Do hlavy mu sice nevidím – bože, od toho mě ochraňuj – avšak kdoví, jak moc a zda vůbec si přál předsednické křeslo obhájit. Asi musel. Absolvoval drahý výcvik a svoji misi ještě nedokončil.

Signály o tom, jak se nad STANem stahují černá mračna, přicházejí ze zákulisí dnes a denně. A rovněž, že ani ministr vnitra není všemocný, aby všechny ty lumpárny přikrýval donekonečna. Teď mu to jeho nadřízení z nějakých cíleně zištných důvodů ještě tolerují, neboť do kachlíkárny ho neinstalovali jen tak pro nic za nic. Otázka zní, jak dlouho ještě bude potřebný. Na furt určitě ne. Role každého takové zrádce-pouhého pěšáka je vždy časově omezena. A pak může klidně nastat masakr…

Martin Kalous