Třiadvacátá sezona čeká českou rychlobruslařskou hvězdu Martinu Sáblíkovou. Trojnásobná olympijská vítězka se bude snažit rozšířit bilanci 146 medailí, které získala na velkých akcích. Zároveň si ale dobře uvědomuje, že věk nezastaví a může se stát, že se na stupně vítězů již neprosadí. Šestatřicetiletá svěřenkyně trenéra Petra Nováka ale uvedla, že věří, že s výrazně mladšími soupeřkami bude schopná opět držet krok.
»Vždy, když se vrátím ze Svěťáku nebo z mistrovství světa s medailí, tak jsem ráda, že jsem mezi nimi, že s nimi mohu závodit. Nicméně jsem realista a vím, že to není jednoduché a přijde moment, kdy to tam nebude. Doufám, že jsme na to připravená. Mám před sebou vidinu olympiády v Itálii a tam to směřuje. Vím, co mám za sebou a kolik mi je,« řekla Sáblíková, jež plánuje ukončit kariéru po olympijských hrách v Miláně a Cortině d’Ampezzo v roce 2026. »Takže mě čekají ještě tři sezony,« podotkla královna dlouhých tratí s úsměvem.
Sáblíková má za sebou vcelku vydařenou letní přípravu, v závěru posledního soustředění ale měla menší zdravotní problémy a na týden musela omezit trénink. »Měla jsem v Inzellu absolvovat dva závody a první jsem musela bohužel vynechat, protože mi nebylo dobře. Nemohla jsem vyjít kopec. Měla jsem teplotu asi 35 (stupňů), ale byla jsem totálně slabá. Spala jsem pak asi osmnáct devatenáct hodin, nebylo to nic příjemného,« popsala potíže.
Na ledě tak mohla být jen několik minut. »Po závodech jsme se ale začala cítit docela dobře a poslední dva tréninky na ledě už byly docela fajn. Ztratila jsem sedm deset dní, což snad sezonu neovlivní,« řekla Sáblíková, která v Německu nastoupila do závodu hlavně proto, aby si specifické podmínky vyzkoušela před ostrým startem. »Přece jen je něco jiného, když je vás na ledě sedmdesát při tréninku a když jste tam sám,« vysvětlila.
Začátek v Japonsku
První start ve Světovém poháru ji čeká o druhém listopadovém víkendu v Obihiru v Japonsku. Vrcholem sezony bude únorové mistrovství světa na jednotlivých tratích v Calgary a březnový vícebojařský šampionát v Inzellu. O konkrétních cílech ale mluvit nechtěla.
»Uvidíme, jak to dopadne. Nechci říct, že (před sezonou) nemám očekávání, doufám, že pojedu, na co jsem zvyklá. Ale uvidíme,« řekla Sáblíková, která má teoretickou možnost »zakulatit« počet svých medailí z velkých akcí na 150.
»Není to o tom, zda mě to láká, nebo ne. Určitě ano, ale uvidíme. Je mi šestatřicet a budu se prát s holkama, kterým je dvacet. Není to tak jednoduché, jako když jsme byla stejně mladá. Nechci říct, že bych šla do sezony bez elánu, ale dravost získávat ta umístění je teď poté, co mám za sebou, trochu jiná,« připustila.
Čtyřicítka je za hranou
Přestože několikrát mluvila o svém věku a skutečnosti, jak dlouho se rychlobruslení věnuje, nepovažuje to Sáblíková za nic extrémního. »Osobně mi nepřijde, že bych tak dlouho bruslila,« podotkla Sáblíková, která ani nebude nejstarší účastnicí závodů.
Německo totiž bude i nadále reprezentovat Claudia Pechsteinová, které letos bylo 51. »Teď už rozumím tomu, co mi říkala před lety o tom, jak se cítí. Koukám na to trochu jinak,« pousmála se Sáblíková. Svůj dětský vzor ale ve sportovní dlouhověkosti následovat prý určitě nebude. »Čtyřicítku už nepotkám, fakt ne. Rychlobruslení mi bude neskutečně chybět, ale myslím si, že už je to za hranou,« řekla s jistotou.
(koz, čtk)