Analýza: Sportovní rok 2023

Jaký byl rok 2023 v domácí politice, to jsme se na zpravodajském webu iportaL24.cz pokusili shrnout zde. Ale co svět sportu? Kdo jsou vítězové letošního roku, který dnes píše svůj poslední den? Kdo se nesmazatelně zapsal do historie? A kdo naopak smutnil?

Fotbal

Rok 2023 patřil na domácí fotbalové scéně Spartě. Na jaře i na podzim. Letenští získali po devíti letech vytoužený mistrovský titul a v novém ročníku po devatenácti kolech vedou FORTUNA:LIGU o pět bodů před Slavií, ačkoli ta má zápas k dobru.

Již na podzim 2022 se hovořilo o tom, že Sparta udělala pod dánským koučem Brianem Priskem obrovský výkonnostní vzestup. Po problematickém startu zahraničního experta to začalo najednou koncem minulého roku klapat, ovšem experti tipovali, že k zisku titulu to ještě v dané sezoně stačit nebude. Že nadějně poskládaný tým musí teprve dozrát.

Chyba lávky. Sparta sice na úvod jara klopýtla v Olomouci a po remíze 1:1 ztrácela na Slavii sedm bodů, jenže pak předvedla sérii devíti výher, zatímco červenobílí za tu dobu nevyhráli ani jeden ze čtyř venkovních duelů – remizovali v Teplicích, v Liberci a v Mladé Boleslavi a dokonce podlehli v Českých Budějovicích. Suma sumárum – ztráta devíti bodů. Před derby »S« v 27. kole, které hostila letenská epet ARENA, si Priskeho tým hýčkal dvoubodový náskok. Remíza 3:3 mu i tak hrála do karet, zvláště když vyrovnal až v nastavení nešťastnou vlastní brankou slávistického stopera Ousoua.

Právě pekelné závěry a nesmírná vůle byly tím, co mělo v závěru sezony zdobit nového mistra a co naopak rozčilovalo »sešívané«. Sparta sice po následné ztrátě na Slovácku přenechala prvenství Slavii, jenže ve zbývajících dvou duelech základní části udeřila proti Plzni i Slovácku hned třemi (!) penaltami v nastaveném čase. Oba zápasy vyhrála, a tím i základní část. Slávisté zuřili. Ovšem Sparta by bývala mohla kopat klidně deset penalt a stejně by po třiceti kolech první nebyla, nebýt trestuhodné ztráty červenobílých ve 30. kole. Domácí remíza 1:1 s Hradcem Králové, to je málem smrtelný hřích.

A sparťanské závěry snů pokračovaly i v nadstavbě. V dalším z derby na Letné, které následovalo poté, co na stejném místě slávisté opanovali finále domácího poháru, zvolil kouč Priske nečekaně obrannou taktiku a s ní mířil za potřebným bodem. Navíc v nastavení hosté místo kýžené třetí branky udělali chybu a zbytečný faul Ogbua ztrestal vítěznou trefou z penalty kapitán Letenských Ladislav Krejčí. Výhra 3:2 znamenala pětibodový náskok a prakticky jistý titul, který si mužstvo zajistilo vzápětí remízou na Slovácku. Právě faktor Priske a faktor Krejčí byli těmi, kdo po devíti letech vrátili Spartu na nejvyšší stupeň. Zaslouženě, i když šťastně. Koneckonců, i v podzimním derby v Edenu Sparta udeřila v samém závěru, a znovu z penalty. A znovu byl nešťastníkem Ogbu, jinak výborně hrající…

Slavia se stále zdá herně vyzrálejší než její rival, což koneckonců demonstrují i její výkony v pohárové Evropě (kde se ovšem neztratila ani Sparta, a už vůbec ne Viktoria Plzeň), ovšem Letenští ukazují svoji tradiční buldočí zarputilost, s níž dokážou rozhodovat vypjaté zápasy, nebo i takové, kdy se nedaří. Příkladem budiž poslední jarní střetnutí, kdy proti Teplicím o deseti lidech obraceli nepříznivý stav 0:1. Což se povedlo – jak jinak – v poslední minutě…

Jestli to bude stačit i na jaře a jestli Spartu neopustí štěstí, to se teprve uvidí. Každopádně oba hráčské tábory se potkávaly i v reprezentaci a na rozdíl od Evropské ligy, tady to zatraceně skřípalo. Postup ze skupiny, která patřila k těm absolutně nejlehčím, rovnalo se povinnosti. Přesto si to svěřenci Jaroslava Šilhavého notně zkomplikovali a »vstupenku« na Euro slavili v atmosféře celkové nedůvěry, již umocnil mejdan tří hráčů na olomoucké diskotéce před rozhodujícím duelem proti Moldavsku. Ačkoli následná rezignace realizačního týmu v čele s koučem Šilhavým byla překvapením, nebyla nelogická. Sám kouč už nezvládal obří tlak na svoji osobu a část týmu mu bodla nůž do zad. Doteď ale národní tým nemá svého šéfa, a to také není zrovna jedničkový signál směrem ke sportovní veřejnosti…

Na evropské fotbalové scéně se králem stal Manchester City, který ovládl Ligu mistrů i prosincové MS klubů. Pro českého fanouška je ale logicky jedničkou West Ham, ačkoli vyhrál »jen« Konferenční ligu. Finále se totiž konalo na stadionu Slavie a ceněnou trofej mohly zvednout nad hlavu její někdejší ikony v dresu »Kladivářů« – Tomáš Souček a Vladimír Coufal.

Hokej

Domácí titul má Třinec. Pět let extraliga nepoznala jiného vítěze. Toto prvenství bylo ale nejpodivnější. Nový kouč Zdeněk Moták byl v základní části netrpělivým publikem »vyhazován«, aby pak z nevýhodné výchozí pozice (šesté místo) postupně zničil čtyři soky, včetně absolutně největších favoritů ze Sparty a Pardubic. Typicky třinecký hokej s dokonale propracovanou defenzivou slavil znovu úspěch a je otázkou, zda se to nepovede i v právě probíhající sezoně, v níž se Oceláři zatím rovněž dívají na záda svých soků z východu Čech a z Prahy…

Fanoušek reprezentačního hokeje mohl mít nejvíce radosti zkraje roku, kdy výběr kouče Radima Rulíka získal v Kanadě senzační stříbrné medaile. Ve vyřazovacím pavouku postupně zdolal Švýcary a překvapivě i Švédy a pak padl ve finále až v prodloužení proti favorizovanému domácímu výběru.

Zato »áčko« tolik důvodů k radosti nemělo. Ba spíše vůbec žádné nemělo. Na mistrovství světa ve Finsku a Lotyšsku obsadilo až osmou příčku, což je absolutně nejhorší historický zápis do národních análů. V bezkrevném čtvrtfinále podlehlo Američanům 0:3 a nevyužilo relativně snadné cesty k medailové obhajobě, jelikož mezi čtyřku postoupili Němci i domácí Lotyši. Ti nakonec senzačně brali historický bronz, Němci stříbro. Mistry světa jsou Kanaďané po finálové výhře 5:2, ovšem, jak již píšeme dlouhodobě, neúčast ruského (ale i běloruského) výběru jakékoli medaili dává poněkud matnější lesk.

Již před turnajem vytvořil na finského kouče národního týmu Kariho Jalonena obří tlak šéf českého hokeje Alois Hadamczik a fiasko na MS mu dalo do rukou pádný argument. Jakkoli byla rozlučka s uznávaným skandinávským odborníkem, který loni přivedl Čechy k bronzovým medailím ve své rodné zemi, absolutně nedůstojná, volba úspěšného Rulíka před domácím MS dává smysl. Zatím se pod jeho taktovkou Čechům daří i na turnajích Euro Hockey Tour, kdy ze šesti zápasů reprezentace vyhrála hned pět.

Atletika

Královna sportů sice nezažívá tak plodné roky, jako když vozili medaili za medailí desetibojaři Tomáš Dvořák, Roman Šebrle nebo oštěpaři Jan Železný a po něm Barbora Špotáková, přesto se čeští atleti v končícím roce mezi elitou neztratili.

Jejich králem je jednoznačně oštěpař Jakub Vadlejch, lídr Železného tréninkové skupiny. Na mistrovství světa v Budapešti vybojoval bronz, který je jeho čtvrtou medailí z vrcholné akce v řadě, celkově pátou. Sezonu navíc zakončil jako lídr světových tabulek (89,51), vítěz Diamantové ligy a dvojka ve světovém rankingu.

V hale nezklamal ani koulař Tomáš Staněk, který získal na mistrovství Evropy v Istanbulu stříbro, svou již čtvrtou medaili z halové Evropy (a pátý kov v hale celkově). Doprovodila ho i tyčkařka Amélie Švábíková, jež v Turecku oslavila bronz.

Zazářila také smíšená čtvrtkařská štafeta. Sestava Matěj Krsek, Tereza Petržilková, Vít Müller, Lada Vondrová ovládla soutěž při ME družstev/Evropských hrách v národním rekordu 3:12,34. V obměněném složení, kde Müllera vystřídal Patrik Šorm, pak na světovém šampionátu výkon posunula na 3:11,98 a získala v dramatickém finále bronz.

Vrcholem domácí sezony byla znovu ostravská Zlatá tretra, kterou ozdobila velká jména světové atletiky v čele s létajícím tyčkařem Armandem Duplantisem (612 cm). Ten v uplynulé sezoně dvakrát vylepšil světový rekord. V hale skočil švédský fenomén 622 cm a v zářijovém finále Diamantové ligy v Eugene na závěr venkovní sezony přidal další centimetr. Dominanci potvrdil i na MS v Budapešti.

Světové maximum v této sezoně posunul i keňský vytrvalec Kelvin Kiptum. Na začátku října vyhrál Chicagský maraton v rekordním čase 2:00:35 hodiny. Mezi letošními úspěchy má Kiptum i triumf na dalším slavném maratonu v Londýně. Historické maximum neodolalo ani v ženském maratonu, když Etiopanka Tigist Assefaová v Berlíně smetla bývalé maximum o více než dvě minuty, zaběhla čas 2:11:53. Dokonce tři světové rekordy – na 1500 metrů, míli a 5000 metrů – předvedla v letní sezoně běžkyně Faith Kipyegonová, jež na MS ovládla patnáctistovku i pětku.

A ještě jedno jméno je potřeba na závěr vypíchnout: Noah Lyles, Američan sice v roce 2023 světový rekord nepřekonal, ale odjel z mistrovství světa se třemi zlaty: triumfoval na stovce, dvoustovce a také ve štafetě.

Tenis

Byl to jednoznačně rok nestárnoucího Novaka Djokoviče. Šestatřicetiletý Srb v roce 2023 vyhrál na ATP Tour sedm turnajů včetně grandslamů Australian Open, Roland Garros a US Open či Turnaje mistrů.

Z českého pohledu byl ale vrcholem především letní Wimbledon, který nečekaně ovládla Markéta Vondroušová. Její letošní příběh byl jako z pohádky. Přestože sezonu začínala na 91. místě světového žebříčku, zakončila ji jako sedmá hráčka světa a nejvýše postavená Češka na okruhu. Nejslavnější turnaj světa na trávě v All England Clubu ovládla jako první Češka od triumfu Petry Kvitové v roce 2014. Vedle wimbledonského triumfu se dostala do čtvrtfinále US Open a premiérově se představila na Turnaji mistryň.

Podobný žebříčkový skok má za sebou v roce 2023 i Karolína Muchová. Rodačka z Olomouce startovala sezonu na 151. místě žebříčku WTA a ukončila ji jako osmá hráčka světa. A to i díky tomu, že se probojovala do finále Roland Garros a semifinále US Open. Dařilo se také deblistkám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové, které však bohužel v listopadu ohlásily rozchod…

Čeští muži sice nedosahují takových převratných úspěchů jako jejich ženské protějšky, přesto i zde se blýská na lepší časy. Důkazem byla čtvrtfinálová účast Jiřího Lehečky na Australian Open a nečekané čtvrtfinále daviscupového týmu pod vedením Jaroslava Navrátila, v němž hráli prim dvaadvacetiletý Lehečka a o čtyři roky mladší Jakub Menšík, což je důkaz toho, že tu talenty máme a rok 2024 může být v tomto směru velmi zajímavý. Fanoušci bílého sportu si jistě přejí, aby se vrátily časy Ivana Lendla, Jana Kodeše, Tomáše Šmída či nověji Tomáše Berdycha s Radkem Štěpánkem.

Ostatní sporty

Fenoménem roku byl jednoznačně pilot formule 1 Max Verstappen. Rodák z Hasseltu získal nejjednoznačnější světový titul ve více než sedmdesátileté historii Grand Prix a pravděpodobně i v historii celého motorsportu. Jeho rekordní zápis čítá 19 vyhraných závodů, celkově jich ovládl 86,36 procent, čímž překonal dosavadní maximum Alberta Ascariho ze sezony 1952, tedy více než 70 let starý zápis do historických análů! Bylo to jednoznačné a fenomenální, pro příznivce sportu však až příliš jednoznačné, čitelné a málo dramatické…

Tituly mistrů světa však letos slavili i Češi. Ten nejpřekvapivější plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner, kteří v říjnu získali světové zlato na šampionátu v Německu. Díky tomu obsadili dokonce šestnáctou příčku v anketě o nejlepšího sportovce Evropy roku 2023. Společnost s Djokovičem, Verstappenem, Duplantisem a dalšími top hvězdami jim určitě lichotí a zároveň sluší.

Světové tituly přinesl končící rok i snowboardcrossařce Evě Adamczykové, jež se fenomenálně dokázala vrátit po těžkém zranění. Zlomenina obou kotníků ji sice připravila o poslední olympijské hry, ale na MS v gruzínském Bakuriani si částečně spravila chuť. Snowboardové zlato nebylo jediným, čím se letos sympatická závodnice zapsala do paměti diváků – na konci roku se statečně, ač nakonec neúspěšně, prala i o vítězství v taneční soutěži osobností StarDance.

Mistrem světa se letos stal i kanoista Martin Fuksa. Jeho kolegovi od divoké vody Jiřímu Prskavcovi sice světový titul unikl a na kanálu v Lee Valley na něj zbylo stříbro, ovšem nejcennější medaili si v září v Londýně pověsil na krk ze závodu hlídek a dva měsíce předtím také mezi jednotlivci na mistrovství Evropy alias Evropských hrách v Krakově. Překvapivou mistryni světa má i česká lukostřelba: na srpnovém MS v Berlíně si vystřílela zlato Marie Horáčková. Na tento titul jsme čekali dlouhých 85 let!

Snad se nejen jí, ale i dalším Čechům bude dařit v příštím nabitém roce, jehož vrcholem budou nejen zmiňované šampionáty fotbalistů a hokejistů, ale především Letní olympijské hry v Paříži…

Petr Kojzar