Jan Birke je už dvanáct let starostou města Náchoda, kde platí za nesmírně uznávanou osobnost, což mimochodem v jednom z rozhovorů pro iportaL24 potvrdil i režisér a náchodský rodák Tomáš Magnusek. Někdejší poslanec PS PČR a místopředseda ČSSD je určitou anomálií dnešní politiky, aniž by toto slovo bylo bráno pejorativně. Zatímco levice po celé republice zaznamenává porážku za porážkou, on vládne ve městě, jež bylo vždy bráno jako pravicové, již tři volební období…
Mluví se o celoevropské krizi levicové politiky. Čím to podle vás je? A proč je právě Náchod jednou z výjimek?
Je to možná dané dobou. Nebo ne »možná«, ale určitě! Lidé dneska nemají čas, potřebují rychlá řešení a rychlé reakce. Ta doba je uspěchaná, a i politici na to musejí reagovat. Levice vždycky byla, je a bude – jak pevně doufám – o promyšleném levicovém programu, o tom, zda se myslí na občany, kteří si sami nemohou pomoci, nebo obecně o tom, že je potřeba myslet na lidi, kteří chodí do práce. Tím, že je dnešní doba tak zrychlená, lidé nemají vůbec čas číst nějaký program. Všechno se řeší rychlými tweety, které mají maximálně dvě věty. A tím se to začalo zvrhávat do rychlých řešení, v podstatě populistických. Lidé nechtějí slyšet složité věci. Když mají problém, chtějí znát rychlé řešení svého vlastního problému. A politici pak reagují na to, co lidé chtějí slyšet, a mnohdy nedomýšlejí důsledky svých konání a svých rozhodnutí. Já vím, že se to takhle paušalizuje, což by asi nemělo, ale já se toho pocitu prostě nemohu zbavit. Já to tak cítím!
Podotýkám ale, že ty stupně politiky jsou různé. V prvé řadě ten celostátní, což je extraligová úroveň, jak se říká. A pak je tu samozřejmě ta krajská, komunální. To jsou naprosto nesrovnatelné prvky, protože já dneska dělám starostu Náchoda, ale byl jsem osm let vysokým politikem, a zároveň jsem dělal i servis vysokým politikům, když jsem mezi ně sám ještě nepatřil. Třeba i premiérovi. Takže na to dokážu koukat velmi pragmatickým pohledem. Proto mluvím o potřebě rychlých řešení, ale zároveň vím, že v komunální sféře platí, že tam nic neokecáte. Tam chodník není pravý ani levý. Tam je chodník buď opravený, nebo rozbitý. To znamená, jinými slovy, že pak vyhrávají regionální politici, kteří neslibují, neřeční a opravují ty chodníky. Když to zpaušalizuji a zjednoduším, přesně tohle vnímám jako zásadní rozdíl mezi komunální politikou a tou velkou, kde je ta setrvačnost dlouhá a kde legislativní proces trvá třeba devět měsíců. Kde musíte dělat kompromisy, aby zákon prošel mezi druhým a třetím čtením. Ta práce je samozřejmě velmi významná, ovšem zároveň i nesmírně složitá pro ty, kteří se jí věnují. Takže tohle je asi odpověď na vaši otázku, proč je levice dneska na ústupu.
A možná dalším problémem je, že levici chybí silný lídr. Pragmatický, charismatický a skutečně levicový. Kromě Roberta Fica, který má ale svých vlastních problémů dost, nikoho nevidím. A bohužel panuje personální vyprahlost v politických stranách obecně. Nejen v těch levicových, ale i v pravicových. Víte, lidé dneska mají rádi silné vůdce, silné osobnosti, A je jedno, jestli je to muž nebo žena. Musí to být charismatický člověk se vším všudy a za ním jsou ochotni jít – za jeho myšlenkami, za jeho rozhodnutími, za jeho směřováním. Ale bohužel levice nikoho takového primárně nemá. A tím v žádném případě nechci říct, že by ho pravice měla.
Jenže – jak je možné, že se bok po boku spojí zdánlivě neslučitelné strany, jako je ODS s KDU-ČSL, nebo STAN s Piráty, ale na opačném spektru politiky nic takového nehrozí? To je divné, nemyslíte?
Souhlasím s vámi. U těch pravičáků je to ale zcela prosté, protože oni jsou pragmatičtí a jsou schopni velmi jednoduše se domluvit na jakémkoli cíli. Kdežto levicový politik má zásadně levicové programy a postupuje podle nich. A kdybych to měl vzít do detailů, hlavními pilíři levice jsou KSČM a ČSSD. A právě tyto strany jsou nespojitelné, protože celá řada sociálních demokratů nemůže odpustit tu minulost, která je temná, především ze strany tehdejší KSČ. Nesmířili se s tím, jak se komunisté chovali k některým sociálním demokratům. Myslím, že právě tohle je ten důvod, proč není možné levici spojit, jak se to třeba stalo na Slovensku nebo v jiných státech.
Nicméně platí, že i kdyby se minulost překonala, pak ještě potřebujete toho charismatického vůdce, který to je schopný spojit. Když ho nemáte, tak se ani nemůžete zabývat touto myšlenkou. Protože narazíte na první odpor nějaké místní organizace, která vám všechno, co zamýšlíte, okamžitě smete se stolu…
Dobrá, ale pořád mi tam něco nesedí. Říkáte, že jakékoli spojení, ať už pravicových nebo levicových stran, potřebuje charismatického vůdce. Jak je v tom případě možné, že u pravicových nebo středopravicových stran to před volbami v loňském roce šlo, ačkoli i ty jsou – jak jste naznačil – personálně vyčpělé…?
Pravice sice nemá opravdového vůdce, ale o to více je pragmatická. Oni nejedou podle programu, je program nezajímá. Vy znáte program pětikoalice? Já ne. Neznám program ODS ani program STANu, vlastně jsem ho nečetl a ani nevím, jestli vůbec existuje. A nechci se nikoho dotknout, Pirátů už vůbec ne. A TOP 09? Ti, kdyby nebyli v koalici, tak už tam nejsou. Jinými slovy, to je takový zvláštní slepenec politických stran, které se nedomluvily na programu. Ony se domluvily na moci!
Respektive vypadly z covidu a vlítly do války. Nic jiného než válku v tuto chvíli neřeší. Ano, to je samozřejmě obrovský průšvih pro celý svět, to nezpochybňuji. Na druhou stranu ovšem musím říci, že mě úplně dojalo, a teď to myslím ironicky, když mi tento týden přišel osobní dopis pana ministra Bartoše. A to se netýká jen mě, ale všech starostů a primátorů v České republice. V něm se píše, že je dotační titul pro byty pro ukrajinské uprchlíky. A já se zeptám úplně jednoduše: kde jsou dotační tituly pro lidi, kteří stojí pořadníky na byty? Čechům, kterým tady dvacet let sháníme byty, je nemůžeme postavit, protože jsou předražené? Ale byty pro ukrajinské občany bychom najednou měli… To je strašně nespravedlivé vůči českým lidem. Zkrátka a dobře, to není nic programového, to je nahodilá věc, která reaguje na aktuální vlnu poptávky – ve smyslu zákona o poptávce a nabídce. Tohle je ale marketingový proces, to není politika.
Osobně by mi to dávalo smysl v momentě, kdy vytvořím byty pro uprchlíky, ale jakmile skončí válka, budou k dispozici českým lidem. Je tahle myšlenka podle vás reálná?
Mohl bych vám vyprávět, jaké jsou pak sankce z těch bytů, když nedodržíte pravidla dotačních titulů. Finance musíte vracet, a to je potom vystřízlivění pro ty starosty. A velký malér! Nejsem samozřejmě proti pomoci lidem v nouzi, ale na druhou stranu oponuji, že jsem český starosta českého města. A pro mě jsou vždycky primární Češi. Podotýkám, že mám v Náchodě 790 uprchlíků a nemám vůbec žádný problém, protože jsme se o všechny postarali. Ale není jasné, co bude dál. Nevíte, jak ta válka bude dlouho trvat, nevíte, odkud ti lidé chodí atd. A už vůbec nemluvím o ekonomickém turismu.
Já pořád říkám, že mi to hodně připomíná covid. Vždycky existuje první fáze, kdy jsme všichni nadšení a chceme strašně moc pomáhat, pak následuje vystřízlivění, kdy si uvědomujeme, jaké to přináší negace a problémy do našeho života. A pak přichází hon na čarodějnice. Věřte, že i tentokrát to bude stejný postup…
Když už jste zmínil ten hon na čarodějnice, myslíte, že právě ten, z hlediska boje s covidem, trochu ublížil ČSSD v parlamentních volbách v minulém roce? Nebo v prvé řadě hrálo roli spojení s ANO, které levici vysálo?
Kdepak. Já si osobně myslím, že nám ublížila jiná věc. Nám přestali lidé důvěřovat, přestali nám rozumět, my jsme mluvili naprosto nesrozumitelným jazykem. Ráno řekl někdo »hot« a odpoledne řekl někdo další »čehý«. To prostě nemůže fungovat. Lidé se v tom začali ztrácet a stali jsme se nedůvěryhodnými. Když se stanete nedůvěryhodnými, tak jste nevolitelní. Je to velmi jednoduché, nic složitého na tom není – to je základní princip politiky. A pokud to zjednoduším na tu komunální politiku: když ke mně přijde delegace z jednoho domu, že bych jim měl opravit chodník, tak se nemůže stát, že jim ho ráno slíbím a odpoledne se rozmyslím, podívám se z okna a řeknu, že jsem se vlastně unáhlil. Že jim ten chodník neopravím – a druhý den jim to oznámím. Ti lidé už mi přece nebudou věřit a už mě nikdy nebudou volit. Takových chyb nasekala sociální demokracie celou řadu.
Další věcí je – a celý národ o tom ví – že máme nevyřešený spor s Altnerem. Jak můžeme být součástí vládní koalice, když si neumíme udělat pořádek ve vlastní straně!? Jak se máme podílet na řízení státu, když máme vlastní dluhy? Vzal byste si do firmy někoho, kdo má dluhy? No nevzal. Protože víte, že to bude přinášet problémy. Čili, jinými slovy, tohle je něco, v čem sociální demokracie primárně udělala chybu. Nebudeme tady nic svalovat na to, že jsme se spojili s Babišem. Ne, musíme začít u sebe, udělali jsme vlastní chyby, můžeme si za to sami – a následek je ten, že jsme vypadli z parlamentu. Tečka.
Ale jak to, že to v Náchodě funguje, a celorepublikově ne? Vím, že se opakuji, nicméně platí, že když novinář nedostane odpověď na svou otázku, položí ji – byť pozměněně – znovu…
Lidé vám musí věřit. Je úplně jedno, jestli jim opravíte chodník, postavíte jim novou tělocvičnu nebo jim opravíte školku. Nebo dokonce, když přijdou s obyčejným problémem a jste jejich poslední instance a chtějí jen pomoci nebo poradit. Tohle je práce, kterou ti lidé ocení a řeknou si to mezi sebou. Já nejsem ničím ojedinělý, takových starostů jsou v České republice stovky, ale je pravda ta, že jsem levicový starosta – vždycky jsem byl, jsem a vždycky budu. Neměním názory, na to už jsem příliš starý. Ano, samochvála smrdí, ale mám volební úspěchy, vyhrávám volby. A to, jelikož držím slovo, a za druhé umím říci i tu pravdu, která se třeba nelíbí. Ten příklad už tady zazněl: nelze slíbit, že opravím chodník, a odpoledne se rozmyslet, že to tak nebude. To se ve městě rozkřikne tak rychlým způsobem! Že starosta je mluvka – a přestane se mu okamžitě věřit.
No a pak je další pohled na věc, že bych toho všeho nikdy nedocílil, kdybych neměl skvělý tým. Nehádáme se a nám všem jde především o jednu jedinou věc, a to je o to město. Neřešíme, jestli má někdo žluté, oranžové nebo modré triko. V podstatě si ten tým sestavím a o mně je obecně známo, že se dokážu obklopit schopnějšími lidmi, než jsem já sám – což není problém, to je skoro každý (úsměv). A dávám všem obrovský prostor…
Blíží se zářijové komunální volby – čili tím pádem je jasné, že ČSSD v Náchodě zase zvítězí a Jan Birke bude opět starostou?
Tak kdybych tohle věděl, asi bych vydělal dost peněz, protože bych mohl předvídat, jak dopadnou všechny volby. Ne, ne. Já do toho jdu s velkou pokorou, tak jako každé volby. Už je to vlastně počtvrté, a o to větší ta pokora je. Protože za 12 let si občas naděláte nepřátele. Čas od času nevyhovíte úplně všem, to nejde. A platí, že fungují očekávání během prvního mandátu směrem k tomu druhému, což se také stalo, to jsme dostali 43 procent. To si myslím, že byl asi jeden z největších úspěchů, pokud nepočítám Petra Víchu v Bohumíně, ten měl ještě víc než já. Podotýkám – ovšem ve městě, které nikdy nebylo levicové, Náchod byl vždy pravicový a ODS tu vládla silnou rukou přes 20 let. Až do doby, kdy udělala obrovskou chybu, že v čele s tehdejší paní poslankyní Horníkovou prodala pivovar. Na základě toho jsme my dostali šanci, kterou už jim nehodláme pustit. Takže odpověď na vaši otázku je »ano«, budu kandidovat znovu, počtvrté, s velkou pokorou. Udělám všechno pro to, abychom vyhráli. S jednou jedinou změnou: přizveme celou řadu nezávislých osob a tentokrát nebudu kandidovat – a to oznamuji vaším prostřednictvím úplně poprvé – pod značkou sociální demokracie.
Čili sociální demokracie půjde zvlášť?
Ne. Budeme přihlašovat kandidátku pod sociální demokracií. To znamená, že to bude s podporou ČSSD a nezávislých osob, ale žádná značka nebude v názvu. Ani ČSSD. Budu kandidovat já jako Jan Birke pro Náchod, pod svým vlastním jménem a s podporou mnoha subjektů, včetně sociální demokracie.
Takže jsme se dostali oslím můstkem k mé myšlence – sjednotit ideově více subjektů…
Ano, tohle je ono. Pod jedním jménem.
Vrátím se nicméně ještě k velké politice. Současná pětikoalice se teď bije v prsa, co vše dělá pro lidi – počínaje zvýšením důchodů od září o sedmistovku, a konče třeba ročním příspěvkem na rodiny s dětmi, jejichž příjem nepřesahuje milion. Je to podle vás dostatečné?
Absolutně ne! Ale jestli jim něco vyčítám, tak kromě jiného to, že jde o nahodilý proces, všechny kroky jsou dělány chaoticky a chybí jakýkoli plán. Přitom právě nám, když jsme byli v minulém volebním období v koalici, vyčítali, že nemáme plán. To byla doba covidu. Teď existuje nějaké prohlášení vlády, do toho vlítla ukrajinská krize, tomu rozumím, ale tak to rychle předělám a jedu podle nového plánu. Ne. Místo toho řeším věci nahodile a zalepuji podle toho, kdo se ozve. Přidat seniorům je nutnost, protože když se podíváte na ty ceny, to je šílenost. A to nemluvím o naftě a benzínu, ale o běžných potravinách.
Proč tohle zmiňuji? Náchod je hraničním městem a v sousedním Polsku platí snížené DPH na potraviny. Jeďte se tam podívat. Zrovna včera jsem mluvil s paní starostkou Kudowy, což je moje partnerské hraniční město. A ona mi říká, že musí nakupovat ráno, než jde do práce, protože kdyby šla odpoledne, tak už nic v těch jejich supermarketech nemají, protože my všechno vykoupíme. To jsou dlouhé kolony aut, které jezdí na nákupy do Polska. A nakupují maso, máslo, prostě běžné potraviny, které jsou levnější a mnohdy i kvalitnější. A už nemluvím o tom, že se vracejí zpátky a natankují si plnou nádrž, kde už limit je 50 litrů, protože bychom vykoupili všechno.
My máme štěstí, že jsme hraničním městem a můžeme si tam kdykoliv zajet. Ale jak k tomu přijde Středočech? Nebo Pražák? Nebo někdo ze západní hranice, který musí jet 300 kilometrů? Pak se to samozřejmě nevyplatí. Takže mu nezbývá nic jiného, než si natankovat drahý benzín a v hypermarketu si koupit drahé potraviny. To je šílené. Vím, o čem mluvím, protože moje maminka je z Domažlic. Ona nemá tuhle šanci, jít si nakoupit do Polska, takže utratí spoustu peněz kvůli té naší drahotě. A takových případů jsou tisíce. Takže jinými slovy, tohle je naprosto nedomyšlená věc. Co takhle velká debata o snížení DPH? Proč to jde v Maďarsku? Proč to jde v Polsku? A proč to nejde v České republice? Vždyť to přece není fér vůči našim občanům.
Teď se podívejte, nastala ukrajinská krize – a najednou jde hromada věcí. Najednou jsou dotace na byty, vždyť to 20 let nešlo! Poslední dotace byly za vlády Jiřího Paroubka – státní fond rozvoje bydlení, tzv. 320 tisíc plus 80. Tři sta dvacet tisíc byla dotace na technickou infrastrukturu a 80 tisíc bylo na bytovou jednotku. To se psal rok 2004. A od té doby nic. Až do včerejška, když přišly dotace. Ale pozor, jenom na byty pro ukrajinské utečence. Jak k tomu přijdou Češi? Je to nespravedlivé. Vláda se zkrátka k našim lidem nechová, jak by měla.
Tím nezpochybňuji, že bychom měli pomáhat lidem ve válce. Ještě jednou opakuji, v Náchodě máme přes 700 uprchlíků a o všechny jsme se postarali. Ale já se musím starat i o lidi, kteří u nás žijí trvale, o Čechy. Ti lidé se mě ptají: »Pane starosto, když nemáte pro nás byty, kolik jste dal bytů Ukrajincům?« Oni si to sledují – ti Češi, kteří stojí 10 let v pořadníku na byt. Já jenom chci říci, že tuhle dotaci od pana ministra pro místní rozvoj nevyužiju. Ani korunu. Protože tahle vláda se chová ke svým lidem macešsky, to je celé.
Jaký je tedy lék na tu hrozitánskou stávající inflaci?
Nejsem ekonomický expert, nemůžu posoudit, co to udělá v momentě, když do toho vstoupí Česká národní banka a tak podobně. Já jenom vím, jako konečný uživatel, co to pro mě znamená. Když se zvednou úrokové sazby, tak si spočítám, kolik musím platit na městě. Když se mi zvýší ceny energie, je to totéž. Rozdíl je v tom, že když nic neudělám v letošním roce, nevysoutěžím nového dodavatele na elektriku, neprovedu určité úspory, tak v mém případě, podle prognózy, kterou mám spočítanou, dojde k navýšení energií zhruba o 45 procent, což je z nějakých současných 35 miliónů až na nějakých 60 milionů ročně. To jsou strašné ceny a zatím mám pocit, že si je ekonomové ani politici nechtějí připustit. Že nevnímají, jak velký ekonomický problém se na nás řítí. První vlaštovkou už je to, když teď přišlo lidem vyúčtování za teplo. A myslím, že se to bude dál prohlubovat. A lidé za chvilku nebudou mít z čeho žít. A to nepostihne jen tu nejnižší příjmovou třídu, ale také tu střední.
Když dovolíte, zastavím se u vašich slov, že se na nás řítí nějaký problém. Není právě tohle šance pro ČSSD a pro levici vůbec?
Je, a velká! Už to naznačil Josef Středula ve svých projevech – totiž, že dříve nebo později začne ekonomický problém v tomto roce stoupat, a to je mimořádný prostor pro levici. Protože lidé si potom uvědomí, že sociální demokracie by v politickém spektru neměla chybět. Oni si nyní ani neuvědomují, že tam dneska není, nepotřebují ji, ale jednoho krásného dne prozřou.
Andrej Babiš vyplnil ten prostor, jako že on je ten levičák, ale on jím nikdy nebyl a absolutně nikdy nebude! To je člověk, který reaguje marketingově velmi schopně a dovádí tím k šílenství a vzteku všechny politické odpůrce, protože to dělá prostě dobře. Tím ho nechci nijak chválit, ale tak to je. On vyplnil pouze jenom prostor, který sebral nám, a vysál nás i KSČM. Ovládl tento levicový a středolevicový prostor.
Tohle je šance pro nějakého charismatického šéfa, který vstane, vyleze na barikádu a nechá si střílet do prsou. Ale musím říci, že zatím takového člověka nevidím. Já si pamatuji nástup Jiřího Paroubka, byl jsem u toho jako šéf úřadu ministerstva pro místní rozvoj každý den, když sociální demokracie měla 7,5 procenta a byla na dně, na kolenou. A Jiří Paroubek to za čtyři měsíce dostal na 30 procent. A jenom proto, že měl obrovské charisma. A dokázal to, protože mu lidé uvěřili! Pak se samozřejmě udělala celá řada chyb, to všichni víme, ale jenom chci věřit, že něco podobného by se mohlo opakovat. Ti lidé se rodí, ti lidé jsou. Ale buď nemají dostatek odvahy, nebo se o nich neví.
Rád bych se vás zeptal s ohledem na vaše působení ve smíšené česko-čínské komoře, jak to vidíte s investicemi z Číny do budoucna? S ohledem na to, co se dnes v naší republice a v okolních státech děje…
Díky tomu, že tahle vláda se evidentně vyjadřuje tak, že cokoli přijde z východu, je špatně, tak to samozřejmě čínští investoři vnímají negativně. Tato vláda určitě není pročínská. Na druhou stranu si nemyslím, že by Číňané odsud nějak hromadně odešli se svými investicemi. Že by se zavřely mosty. S čínským investory pořád hovořím – o mě je známo, že neměním názory a neměním partnery – a nezamýšlejí odsud odejít. To však neznamená, že by si neuvědomovali problém. Čínská ekonomická politika je vlivová, styková, tzn. je trošku jiná, než co tady prožíváme my. Platí, že vždycky chtějí mít politickou podporu. Pokud ji nemají, tak mnohdy do některých projektů vůbec nepůjdou. Ale to není jen záležitost Číny, nýbrž i mnoha jiných zemí. Takže se jim ani nedivím, že v tuhle chvíli nebudou některé věci rozšiřovat, že nehodlají dál expandovat.
Petr Kojzar