Předvolební debata tří podle průzkumů předvolebních preferencí nejnadějnějších kandidátů na prezidenta ČR Andreje Babiše, Petra Pavla a Danuše Nerudové byla slabá. Bylo i zjevné, že Danuše Nerudová odříkává naučené věty. Prostě, vlastní názor nemám. Smutné mimo jiné bylo, když Petr Pavel a Danuše Nerudová horlili pro zpřísnění protiinflační politiky České národní banky – pro zvýšení základní úrokové míry. Prý současných 7 % nestačí.
V letech 1976-80 jsem se na Vysoké škole ekonomické mimo jiné učil, že máme na 27 často vzájemně propojených příčin inflace. Někteří ekonomové uvádějí ještě vyšší počet příčin. Když to hodně zjednoduším, tak jsou tři základní:
1) Stát vytiskne příliš velké množství peněz, které nejsou kryty potřebami oběhu zboží a služeb. Dnes je situace složitější v tom smyslu, že peníze také reálně emitují banky a další finanční instituce.
2) Inflaci produkuje vnitřní nerovnováha ekonomiky. Něčeho je málo a tak se cena toho zvyšuje a stimuluje růst cen v celém reprodukčním řetězci. Může tak činit i rostoucí zadlužení státu, tj. deficit státního rozpočtu.
3) Inflaci produkuje vnější nerovnováha, inflace je tzv. dovezená. To je případ i současné inflace v Česku, kterou sice ve velkém produkuje nekompetentní pětipsí vláda Petra Fialy, zvláště pak sebevražedným embargováním a tím i zdražováním dovozu fosilních paliv z Ruska a dalším zadlužováním ČR, ale z hlediska ekonomické logiky jde o inflaci převážně dovezenou.
Jedna věc je, že zákonodárce centrální bance určil jako základní cíl boj s inflací. Správně by ČNB měla mít za základní úkol přispívat k efektivnímu rozvoji ekonomiky ČR, zejména na úseku řádné péče o měnu. Druhá věc je, že ČNB pro boj s inflací nemá dostatečně účinné nástroje. V zásadě může jen měnit výši základní úrokové míry (proti inflaci ji zvyšovat), intervenovat na finančních trzích za posílení české koruny (ne za její oslabení, jak činila v letech 2013-17 a rdousila tak ekonomiku ČR) a rozumně emitovat peníze, tj. nepouštět do oběhu tzv. inflační peníze, tj. peníze nekryté zbožím či službami. Může též ovlivňovat činnost soukromých bank, pojišťoven a dalších veřejných i soukromých finančních institucí, například zvýšením nebo snížením procenta povinných minimálních rezerv.
Zvyšování základní úrokové míry může omezit inflaci, jen pokud jde o inflaci produkovanou vnitřní nerovnováhou české ekonomiky. Je prakticky neúčinné proti dovezené inflaci. Vždy produkuje vážná negativa – zdražuje úvěry, což je hlavní smysl zvyšování základní úrokové míry. Tím jednak tlumí investiční aktivitu (nutí investora si půjčit v zahraničí nebo platit vyšší úroky, což investici zdražuje a činí více rizikovou, takže si to nejeden podnikatel rozmyslí), jednak podráží ty obory lidské činnosti, které jsou závislé na provozních úvěrech.
Nejde jen o hypotéky, o kterých mluvil Babiš, jde také o zemědělství, stavebnictví a další činnosti s vyšším podílem provozních úvěrů. Babiš má jistě pravdu, že zvýšením základní úrokové míry bývají jen málo dotčeny podniky, které obchodují převážně v eurech či v jiné měně než Kč, tj. zejména velký byznys, kam patří i jím vybudovaný Agrofert. Nejvíc trpí drobní, dále střední podnikatelé, kteří obchodují zpravidla v českých korunách. Podobně působí, když základní úroková míra české koruny je podstatně vyšší než základní úroková míra eura (aktuálně 2 %, resp. rozdíl proti Kč je pět procentních bodů!), amerického dolaru a dalších měn.
Zatímco od státního převratu v listopadu 1989 je ostře, často přímo hystericky kritizován československý prezident Antonín Zápotocký za měnovou reformu z roku 1953, která nijak nevybočovala z tehdejších měnových reforem druhou světovou válkou zbídačené Evropy, a která mimo jiné umožnila obnovit v Československu vnitřní trh, důsledně se zamlčuje, že měnová reforma probíhá u nás od roku 1990 skrytou cestou – úroková míra je hluboko pod úrovní inflace a střádalové jsou tak nemilosrdně okrádání finančními institucemi. Jen v roce 1991 Klausův cenový šok, činěný stejně jako u Zápotockého v zájmu obnovy trhu, připravil střádaly asi o třetinu úspor. Základní úroková míra byla vždy nižší než inflace. Prý to bylo v pořádku. Že by svobodná demokratická společnost byla založena na okrádání střádalů?
Jestliže generál Petr Pavel žádá zvyšování úrokové míry jako nástroj boje proti inflaci, jde o požadavek vážně poškozující ekonomiku ČR. Smutné. Ještě horší je, když stejný požadavek vyslovuje Danuše Nerudová, která o sobě tvrdí, že je ekonomkou. Nikoliv. Je účetní (chcete-li hokynářkou), a to ještě hodně špatnou. Doufám, že se prezidentkou nestane.
Jan Zeman
V letech,ve kterých autor studoval na VŠE v Praze jsme žili v rámci východního bloku v netržním prostředí se stále rostoucím, podílem šedé ekonomiky, který počal výrazně negativně otevíral nůžky mezi zeměmi tehdejšího EHS a RVHP v náš neprospěch. Podotýkám, že v roce 1985 jsem jako absolvent jiné VŠ dokončil osmisemestrový „postgraduál“ na fakultě řízení pražské. VŠE. Během řádného studia na VŠ jsem opakovaně dělal tazatele pro dnes neexistující Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky a výživy lidu v Praze, a to se zaměřením na sociální skupinu „kovozemědělců“.. V době o které mluvím se při přijímacích zkouškách na některé VŠ ve větším měřítku počaly používat testy. Kdo je soudný jistě si udělá obrázek sám, když j“správná“ odpověď na jednu z otázek zněla: „Kritériem životní úrovně je výroba oceli na hlavu obyvatele…“ Nepovažuji se za žádného ekonomického experta, ale po čtvrtině 21.století se odvolávat na některé ekonomické téze z normalizační éry a to z předmětu „politická ekonomie“, je dnes více než méně mimo mísu. Je jistě pravda, že růst úrokových sazeb zvyšuje nákupní „cenu peněz“ (úvěrů), ale zároveň rostou individuální vklady obyvatel, čímž se zároveň peníze, ač inflační vracejí do spotřeby. Je otázkou individuální inteligence autorů, zda dnešní kabinet Fialy nazývají „pětipsem“ nebo „pětikolkou“ vypovídá to pouze o jejich neochotě smířit se s výsledky voleb. To jak v roce 2021 dopadly je v prví čadě zásluha neschopnosti ČSSD a KSČM reagovat na společenský vývoj. Abych nekritizoval pouze strany hlásící se k levici, při nedávno skončeném historicky druhém předsednictví ČR v rámci EU, mohl současný kabinet v ekonomické oblasti zastupovat lépe středně velké státy EU. Včera při volbách jsem z trojic favoritů volil menší zlo, a to s ohledem na předlistopadovou minulost dvou z aktérů (bylo by velkým překvapením kdyby můj hlas nepropadl), to však nevadí. Pan Zeman by se měl zamyslet zda prof. Ing. Danuši Nerudovou,Ph.D. označit za „hodně špatnou hokynářku“ je to „přínosem pro českou politickou kulturu“ stejně tak jako žvanit o „prodavačce mobilů“, nebo z pravého břehu „brněnská účtařka“, tudy cesta určitě nevede.
Ale to snad ne. Proč by se na normalizace měl zvyšovat podíl šedé ekonomiky, ten se zvyšuje spíš od privatizačního puče. Žádná ekonomika není čistě tržní, všechny jsou smíšené. Není pravda, že by se Západ socialistickému společenství ekonomicky vzdaloval, k tomu došlo až po roce 1989 v důsledku návratu zpět do kapitalismu.
Západní země se ohánějí „svobodným trhem“, ale vždy dovedly pracovat s mimotržními nástroji. Třeba americký režim spolu se spojeneckými Saúdy (velkými to demokraty) manipuloval cenu ropy, aby tak poškodil Sovětský svaz. Každá snaha o větší liberalizaci naší ekonomiky a otevření se Západu by nepochybně vedla k pokusům nás poškodit, např. po vzoru Sörösova útoku na britskou libru. Nebo zmaření jugoslávských investic do vývoje a výroby vozu Yugo Florida. Omezení proto byla nezbytná.