»O mně se mluvilo v souvislosti se Spartou, s reprezentací. Takže já už to moc nevnímám. Vím, že šance, abych tady trénoval a vedl nároďák, je malinká,« uvedl ve středu Ivan Hašek na křtu nové knihy legendárního Antonína Panenky. O šedesátiletém úspěšném fotbalovém kouči se skutečně potichu i nahlas hovořilo jako o nástupci Jaroslava Šilhavého v nejexponovanějším trenérském křesle u nás.
Padala i jiná jména. Zatímco Hašek je momentálně volný a návrat na lavičku po měsících odpočinku skutečně plánuje, jiný favorit – slávista Jindřich Trpišovský – rovnou prohlásil, že nechce tříštit síly. V jeho případě by totiž bylo potřeba smířit se s tím, že bude sedět na dvou židlích. Že ho zkrátka šéf červenobílých Jaroslav Tvrdík z klubu nepustí.
A co trenér úspěšné devatenáctky David Holoubek? Nebo oblíbený Vítězslav Lavička? U obou těchto jmen by byla jistota, že se fanouškovská obec nenaladí negativně jako v minulosti například u Petra Rady či Michala Bílka prakticky již od počátku jejich angažmá.
Ostatně, teď je situace ohledně obliby Jaroslava Šilhavého podobná jako u premiéra Petra Fialy (ODS). Tomu věří méně než pětina lidí, a podobně to vypadalo i v rámci internetových anket u otázky, zda by měl Šilhavý setrvat ve funkci či nikoli. Ani ne dvacet procent respondentů by ho v ní podrželo.
Málo? Ano, zatraceně. Jenže účastníci úterního jednání Výkonného výboru Fotbalové asociace ČR hlas lidu za hlas boží nepovažovali. Šilhavý zůstal. Sice se zkrácenou smlouvu, ale zůstal. Ponechme stranou, jak mu asi bylo, když kývl na její úpravu. Spíše se ptejme: proč chyběla odvaha v podobě okamžitého řešení? A bude tato odvaha v listopadu? Nebo zase něco někam odsuneme v čase? A co bude, až Šilhavý v listopadu dovede tým na Euro? Vždyť tím splní cíl. To ho budeme i přesto vyhazovat? Divné…
Nyní byla příležitost provést tento krok, pokud jsou o něm činovníci rovněž přesvědčeni, mnohem větší. Po ostudné porážce a ještě ostudnějším výkonu v Albánii (3:0) bylo ideální poděkovat trenérovi za služby. Jenže podle šéfa svazu Petra Fouska bylo na vše málo času a bylo potřeba připravit mužstvo na duel s Faerskými ostrovy. Jenže proti outsiderovi naší skupiny by dokázal tým připravit kdekdo. Klidně asistent Chytrý. A pak se mohl hledat dlouhodobý nástupce. Troufám si říci, že k upachtěné výhře 1:0 bych nároďák dokázal dokoučovat také…
Tohle samozřejmě berte s rezervou. Nicméně pojďme hledat důvody, proč zlomený muž, který po zápase s Faery rozhodně mluvil všelijak jinak než odhodlaně a energicky – spíše by se dal přirovnat k vězni, kterého čeká za pár hodin poprava – zůstal nadále ve funkci. Proč ho za další dva dny fotbalová generalita podržela?
Inu, v zásadě jsou ty důvody tři. První se jmenuje peníze. Svazová pokladna do značné míry připomíná tu státní, takže rozhodně nepřekypuje. Vyvázat Šilhavého a celý realizační tým ze smluv by vyšlo asocaci na šest milionů korun plus by samozřejmě potřebovala zaplatit nové vedení nároďáku. Takhle fotbalová generalita ušetří, zvláště jestli dojde na rozvod na základě zkrácené smlouvy (ovšem s oboustrannou opcí, ať jsme zpravodajsky úplní).
Důvod číslo dva se jmenuje Polsko. To je ještě ve větším srabu než česká reprezentace. Ještě po zápase ČR – Faerské ostrovy to vypadalo, že v listopadu budeme ve Varšavě hrát o všechno. Jenže Poláci vzápětí senzačně neporazili Moldavsko (1:1) a nyní jsou karty rozdány úplně jinak, než jak to původně vypadalo. O sto procent přívětivěji. Češi si mohou dovolit na půdě našeho severovýchodního souseda, kam se tak často na základě vládních výzev jezdí na nákupy levných potravin, i prohrát. Na Euro je pak posune domácí předpokládaná výhra nad Moldavany, a Polsko, jež sehrálo o zápas víc než ostatní, bude mít Smolíčka. Těžko říci, zda si Jaroslav Šilhavý uvědomuje, jak moc mu právě Moldavsko v neděli večer pomohlo…
A třetí důvod? Buďme spravedliví k Jaroslavu Šilhavému a řekněme po pravdě, že je to důvěra týmu. Hráči několikrát zopakovali, že proti Faerům hráli za Šilhavého, a hlavně slova kapitána Tomáše Součka byla velmi transparentní. »Zažili jsme s ním (trenérem Šilhavým) dlouhé a hodně pozitivní časy, ať už je to třeba Euro (postup do čtvrtfinále v roce 2021). Jsme na jedné lodi. Je tady 23 hráčů, trenér, realizační tým. Trenér má na sobě terč, ale měli bychom ho mít všichni. Na hřišti jsme zase byli my hráči, nakonec jsme to zvládli a pak jsme slavili všichni. Podporuju všechny, jak trenéra, realizační tým, tak hráče. Jsem s nimi,« řekl Souček ještě v době, kdy nebylo o setrvání Šilhavého jasno.
Sám uvedl, že bude rád, když se ho vedení asociace zeptá na názor kabiny. To se ostatně i stalo. A zatímco Petru Radovi svého času právě fotbalisté srazili hlavu (poté, co si dopřáli večírek s přespříliš přátelsky naladěnými ženštinami), Šilhavého nyní jeho tým podržel se vším všudy.
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat – řekl by klasik.
Já bych ale dodal ještě něco. Hráči s tím »něco dělat« mohou. Pokud přistoupí k listopadovým duelům tak jako k říjnovému duelu v Albánii, je to signál, že jim na jejich trenérovi, navzdory proklamacím, tolik nezáleží. Od slov je potřeba přejít k činům. A nejenom například tím, že vysoko prohrajeme v Polsku a pak postup doma upachtíme jednobrankovou výhrou nad Moldavskem. Musí přijít i herní zlepšení. S dosavadními výkony totiž na mistrovství Evropy (na kterém, přiznejme si, startuje téměř každý druhý evropský stát) nemáme co dělat.
Ctěný čtenář mi snad promine, že dnešní Sportovní týden byl ryze monotematický.
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.