Mezi obcemi Hvězdonice a Zlenice jsou na levém břehu Sázavy v lese skryty hned dvě působivé památky. Najdete zde nejen zříceniny hradu Stará Dubá, ale také trosky dávného městečka. Do pramenů vstoupilo jako Odranec (někteří také říkali Vodraneč a jezdilo se tam na houby).
Ano, Benešovsko patří k lokalitám bohatým na pozůstatky života našich předků. Některé z nich jsou skutečně výjimečné. Této skutečnosti si všiml také August Sedláček, když sepisoval své Hrady, zámky a tvrze království Českého: »Chvály hodné jest údolí Sázavy, jak často slýchati, nejen pro břehy své pěkné a půvabné stráně, mezi nimiž řeka tiše protéká, nýbrž i pro malebné hrady, jichž zříceniny se v tiché hladině zhlížejí. K těm, kteréž putujícího k zastavení vábí, patří zříceniny Dubé s hradbami rozsáhlými, které podle pověsti kolbiště, vskutku ale podhradí městskými právy obdařené, zavíraly. Hrad Dubský stával na skalnatém ostrohu, vysokém a místy srázném mezi širokým údolím Sázavy a úzkým dolem vodoteče ode vsi Dubska běžící. Příchozí od Čerčan objevují se napřed zříceniny bývalého podhradí, kteréž se nazývalo zvláštním jménem Odranec a jako městečko vysazeno bývalo.«
Po hradu se poprvé psal Ondřej z Dubé v roce 1283. Mezi jeho majitele najdeme loupeživého rytíře Jana Zúla z Ostředka i Bohuše Kostku z Postupic. V roce 1466 byl hrad obležen, dobyt a rozbořen vojsky Jiřího z Poděbrad. Tehdy se jmenoval pouze Dubá. Jménem Stará Dubá byla zřícenina poprvé nazvána v roce 1648.
V písemných pramenech najdeme řadu zajímavých momentů z historie tohoto místa. August Sedláček se pozastavil například u odbojů Jana Zúla: »Když nepokojný soused Jan Zoul z Ostředka se proti králi pozdvihl, Vaněk z Dubé jej zajal a podal králi do Karlšteina. Jan byv 11. června z vězení propuštěn, slíbil králi věrným služebníkem býti a Vaňkovi ničím zlým nezdvihati za to, co mu učinil. Za nové války s jednotou panskou léta 1399 činili Vaňkovi služebníci lidem protivníkův velké škody, brali jim zboží na silnici, jímali je a vodili na Dubou. Zboží vzaté prodáváno v Praze. Když byl král Vácslav léta 1402 od Zikmunda bratra svého zajat a Pražská města bez odporu se podala Zikmundovi v poslušenství, Vaněk s mnohými jinými jim poslal odpovědné listy a plenění a hubení ve zdejší krajině zase začalo. Po navrácení krále Vácslava do země, léta 1403, nastal mír, jen Zoul pokračoval z neznámých příčin ve válce.«
Zachytil také dřívější mínění o konci Dubé i Odrance: »Zajímavo je, že Kuneš prodal právo to na všem panství, avšak vymínil si hrad samotný s jeho prostranstvím, městečko Odranec ale jen ve hradbách i s tou hradbou a se všemi cestami, které od starodávna ke hradu bývaly. Patrně hradu potřeboval ke svým válečným podnikům. Avšak smrtí Kunšovou také právo jeho pominulo, k němuž se již nikdo nepřipovídal. Od těch dob patřila Dubá panství Hrádeckému. Co bylo příčinou, že i hrad i podhradí zpustly, není nám známo; obyčejně se to vysvětluje válkami, které byly roku 1467. Léta 1525 a 1554 slove Dubá již pustým zámkem a potom od lidu pojmenováván Starou Dubou. V popisu panství Mrackého léta 1648 jest zmínka ‚o lesu nad Starou Dubou v Hořalce‘.«
Stará Dubá i Odranec patří k místům, které archeologický průzkum stále čeká. Zřejmě to bude trvat ještě mnoho let, protože část Odrance leží přímo pod náspem trati. Jeden zajímavý nález z místa přitom známe. Jistý hajný u zříceniny hradu našel pod jakýmsi pařezem olověnou trubku. Praktický hajný našel pro takový objev ihned využití a začal si lít z trubek střelivo. Když materiál došel, vypravil se na hrad pro další kus trubky. V místech prvního nálezu kopal a kopal a tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, stojí nad ním černovlasý, kudrnatý chlapík v mysliveckém. A ten chlapík povídá: »Ty lovčí, já lovčí, ale výše postavený, ti říkám, že zde kradež. A krádež je velký hřích! Ale budiž, zahmouřím oko, a co víc, pomohu ti. Ovšem jinak! Podepiš tuto cedulku vlastní krví a už nemusíš kopat, stačí přijít a zavolat, že chceš olovo. Budeš ho mít, bude ležet před tebou. A jak se tak na tebe dívám, budeš to mít po pět let.« »A co pak?« »Pak mi budeš sloužit.« »Budu,« řekl hajný a podepsal, a přitom si myslel, nějak bylo, nějak bude. Ale když přišel pátý rok a chtěl olovo, tu zamotal se s ním svět, zatměl se, a když se rozjasnilo, stál uprostřed ohně a velký kotel, plný rozžhaveného olova byl před ním. A za ním hlas »zde budeš už pořád lít olověné kule pro mou pořebu. A nebude tu žádný les, žádné zvíře, ale ani jídlo, pití a slitování. To za tvou chamtivost! To pravím já, ďábel sám!« Tak skončil chamtivý hajný.
Ale díky tomu víme, že hrad Stará Dubá měl olověný vodovod, který musel být nepochybně velmi drahý. Však taky hrad zaujímal ve své době, podle významných českých historiků, mezi českými šlechtickými hrady druhé poloviny 13. století výjimečné místo.
Václav Ziegler
FOTO – autor