Pynelopi Cimprichová: Ať se česká vláda odstěhuje na Ukrajinu!

Uráží mě, když mi někdo nadává do »dezolátů«, »dezinformátorů« nebo »chcimírů«. Co je špatného na tom, že si přeji mír? Těmito slovy mě ještě před začátkem našeho rozhovoru při neformální diskusi přivítala Pynelopi Cimprichová, 1. místopředsedkyně hnutí Švýcarská demokracie a jedna z hlavních duší Pochodů za mír, které spoluorganizuje spolu s dalšími aktivními ženami a skupinami občanů v různých částech naší vlasti pod hlavičkou Ženy za život. V následném interview pro iportaL24.cz vyzdvihla nejen přednosti švýcarského politického systému, ale především zkritizovala vládu Petra Fialy. »Nejlepší by bylo, kdyby se odstěhovala na Ukrajinu,« zaznělo mimo jiné.

Co bylo inspirací k Pochodům za mír? Jak to celé vzniklo?

Inspirace byla zcela jasná. Především jsme se nějakou dobu scházeli s jinými stranami a hnutími a tahle kooperace příliš nedopadla. A tak jsem uvažovala nad tím, jak dál, protože začal vojenský konflikt na Ukrajině a naše vláda vypadala, jako by se tam chtěla vyloženě přestěhovat. To by sice nebylo marné a možná by to bylo lepší, kdyby žila tam, každopádně je ale evidentní, že dělají víc pro ně než pro nás. A jde o to, že my bychom, jako ženy, měly vyjádřit postoj, který se od nás jako od matek očekává. To znamená, že my jsme na straně míru a na straně míru budeme. Je to skupina žen, která se angažovala už v době covidové, protože již tehdy jsme viděly, že média s lidmi úplně neskutečně manipulují. A doufám, že nikdo neočekává, že by najednou zázračně začala mluvit pravdu. To určitě ne.

Naštěstí jsem se s manipulací setkala i předtím, takže jsem plynule přešla do tohoto období. Samozřejmě jsme si normálně zjišťovaly informace dál. Ale já tady nejsem v této chvíli na žádné válčící straně. Jsem opravdu na straně míru a všechny »Ženy za život«, co jsme se spojily, jsme na straně míru a ten chceme prosazovat i propagovat našimi pochody. Chceme na tuto otázku upozornit, protože vláda České republiky si za našimi zády domlouvá nějaké mobilizace, za naše peníze posílá zbraně, které ničí obě strany, ne jenom tu jednu.

Ale i kdyby to byla jen ta jedna – já prostě nemůžu souhlasit s tím, aby moje peníze šly na zbraně. To je pro mě naprosto nepřekročitelná hranice. A vzhledem k tomu, že konflikt už je tam dlouhodobě a všichni víme, že se do něj nějakým způsobem vkládají ostatní státy, tak je otázka: My také? Z jakého důvodu? O co nám jde? Já jsem to vůbec nepochopila. My jsme přece tady v České republice a maximálně můžeme pomoci někomu, kdo je v nějaké tísni a má jistý problém.

Pocházím z rodiny, která odešla v době občanské války z Řecka, a jsem tedy druhá generace uprchlíků. Vím, jaké to bylo, když Řecko moji předkové opouštěli. Jak to pro ně bylo tragické. Chtěli se tam co nejdříve vrátit, ale nakonec tu zůstali skoro celý život. A moje máma to měla opravdu těžké, protože otec mezitím zemřel a ona, jak do Řecka odešla zpátky, byla pro ně Češkou, a tady naopak byla pro všechny Řekyní, takže se pak už necítila nikde doma. Ti lidé jsou vykořenění, jejich život je úplně jiný, než si představovali. A navíc všichni víme, že se sem stejně nedostávají Ukrajinci, kteří potřebují pomoc a kterým bych i já ráda pomohla z celého srdce, ale naopak ti, kteří mají úplně jiné možnosti. Tudíž ta cesta, po níž se vydala naše vláda, není správná.

Pro nás ženy celkově je zkrátka důležité, abychom chránily děti, rodiny, mír – jdeme za tímhle cílem, a to je podstatné. Je důležité, abychom lidi zvedly pro mír, protože se to týká nás všech, nejenom žen, ale celých rodin a všech obyvatel České republiky. A je načase se za to postavit.

Dobrá, ale někteří vám odpoví, že míru se dosáhne tím, až Rusové opustí území cizího státu. A premiér Petr Fiala i ministr zahraničí Jan Lipavský stále dokola opakují, že na Ukrajině se bojuje za nás…

Hlavně se podívejte na to, kolik států předtím napadli Američané pod hlavičkou NATO. Na Ukrajině Rusové alespoň hájí své lidi, a to je ten podstatný rozdíl. Pravda je, že Ukrajinci bombardovali oblast Donbasu jenom proto, že ti lidé chtěli mluvit svým jazykem a že chtěli pokračovat v tom žití, jaké měli nastavené. Omezení začala po Majdanu roku 2014 ze strany ukrajinské vlády.

Víte, jsem původem z Ostravy, a tak bych to přirovnala k situaci na Těšínsku, kde jsou polské školy. My bychom je začali bombardovat za to, že jsme jim zrušili polské školy a oni by se tomu určitým způsobem bránili, čemuž bych se ani nedivila. To je úplně totéž! Já vůbec nechápu, jak může někdo schvalovat jakékoli bombardování.

A ještě chci upozornit, že Francie dodává zbraně Ukrajině od roku 2014, od doby, kdy vstoupily v platnost Minské dohody, jejichž garantem byla právě i Francie. A ani Francie, ani Porošenko, ani Merkelová se netajili tím, že Minské dohody uzavřeli jen proto, aby získali čas na vyzbrojení Ukrajiny. Proběhlo to i v mainstreamu, kde Merkelová přiznala, že Ukrajinu potřebovali vyzbrojit. Vám připadá normální šikanovat osm milionů Rusů na Ukrajině jenom proto, že to jsou Rusové? Vždyť je to strašné. Kdyby Češi někde žili a byla by tam zároveň větší komunita, která se k nim začne takhle chovat, nevím, jestli by se jim to zamlouvalo.

To je přece normální diskriminace. Vždyť dneska nemohou volit Rusové ani v pobaltských republikách a nikoho to netrápí. Cizinci volit mohou, když dostanou příslušnost, a Rusové, kteří zde žijí po generace, ne! Na které straně je tedy diskriminace? A pokud vím, tak Amerika jasně deklarovala, že kdyby kdekoli napadli jejich člověka nebo dělali nějaké problémy jejich lidem, byť by to byl jeden nebo dva, tak do toho státu vpadnou a udělají pořádek. Co dělají na Ukrajině, by mě opravdu zajímalo. Proč tam jsou? Proč vlastně vyrobili celý ten problém od Majdanu, a vlastně i před ním!?

Od devadesátých let se vrací na Ukrajinu z USA rodiny banderovců a učí tam všechny Ukrajince, aby nenáviděli Rusy, kteří na Ukrajině žijí. Je to moc velká škoda, protože všichni jsou to Slované a měli by žít spolu v míru. Ne nadarmo kdysi jeden německý císař prohlásil, že nejlepším způsobem, jak dobýt Slovany, je, aby se mezi sebou rozhádali, a donutit je spolu bojovat. Tak to se jim opravdu povedlo! A je mi to líto. Protože já mám ráda všechny normální lidi. Znám nějaké Ukrajince, někteří jsou úplně skvělí. Neznám žádného Rusa, ale předpokládám, že to bude to samé v bledě modrém. Jsem prostě na straně všech slušných a rozumných lidí, kteří chtějí mír. A to si myslím, že je podstatné.

I mnozí kritici NATO z vlastenecké scény nebo z opozičního hnutí ANO tvrdí, že vystupovat ze Severoatlantické aliance by byla hloupost. Že je lepší vrátit se k Washingtonské dohodě a zastávat funkci čistě obranného paktu. Vyvrátíte mi ten názor?

Mohu se zeptat, v čem je výhoda členství v NATO? Ve chvíli, kdy jsme do něj vstoupili, tak jsme de facto ze dne na den museli souhlasit s bombardováním Jugoslávie. Kde to bylo řečeno, než jsme do Aliance vstoupili? Vláda Miloše Zemana odsouhlasila, že přes nás mohou létat letadla a potom se jako prezident Srbům za naši účast v napadení Jugoslávie omlouval. My jsme dopomohli k tomu, abychom vás bombardovali, ale pak se vám omluvíme? To už je pak k ničemu, když vám zavraždí rodiny, děti, ženy… NATO vůbec nebralo ohled na nikoho a nedivte se, že ho vnímám jako organizaci, která páchá trestnou činnost po celém světě. Vždyť i do Iráku vtrhli vojáci ze států NATO na základě nějakých smyšlených údajů. Libyi zbombardovali do středověku jenom proto, že Muammar Kaddáfí chtěl udělat silnou africkou liru a odejít od dolaru. No to si troufnul! To samé v Iráku. Saddám Husajn chtěl také odejít od dolaru a účtovat v eurech, takže tady jde vyloženě o mocenské choutky. Tady nejde o žádnou demokracii. A jestli se má demokracie dělat takto, pak já ji opravdu nechci. To není demokracie! Někdo si vymyslí, jak se má daná země chovat a že musí poslouchat? Kam jsme se to dostali? Státy přece mají právo žít vlastním způsobem. Však nedávno potupně odešli vojáci NATO z Afghánistánu a myslím si, že jestli budou takto postupovat, pak dopadnou všude tak, že je budou všichni jenom nenávidět.

A už k tomu pomalu, ale jistě dochází. Nedávno jsem poslouchala jednoho indického politika, který se pustil do Američanů, jakým právem si jim vůbec osobují říkat, jak mají postupovat v případě ukrajinského konfliktu, když USA jsou naopak těmi, co napadají ostatní státy.

Takže pozor, proč vinit Rusy? Jenom proto, že hájili svoje lidi a přišli jim na pomoc, tak je budeme odsuzovat? Ale když Amerika vpadne do Iráku, do kterého jí ale vůbec nic není a ještě si vymyslí nějaké důvody, tak to je dobře? Proč za celou tu dobu nemáme bojkot amerických olympioniků? Proč nemáme bojkot Francouzů kvůli Libyi? Proč jsou lepší, když se vydali do míst, kam vůbec nemají právo jít? Vždyť v Sýrii dodneška Američané okupují tu oblast, která má ropu. Jasně, jde jim právě o ropu. Nazývám tento postup krádeží. Takže buďme rozumní. A navíc – Rakousko není v NATO, Švýcarsko také ne. A mají nějaký problém? Proč my vždycky musíme být papežštější než papež? Já chci neutralitu a suverenitu České republiky a myslím si, že na to máme právo. Ty státy nejsou o nic větší než my. Švýcarsko má osm a půl milionu, Rakousko je co do počtu obyvatel rovněž trochu menší než my. Také to jsou středoevropské republiky. Čili, o co jde?

Zmínila jste se, že »takovou demokracii« nechcete. Oslím můstkem tedy naváži na Švýcarskou demokracii, čili vaše hnutí. Víte, co mě nejvíce zaujalo? Kritika pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Je to skutečně tak nespravedlivé? Bez ohledu na to, že v parlamentních volbách roku 2021 propadly hlasy stranám, které by vesměs stály na protivládní linii. Ať už je to Přísaha, ČSSD, KSČM, Trikolora či Svobodní, a tak bych mohl sestupně pokračovat…

V prvé řadě se tady mluví o nějaké diskriminaci. A tohle je hlavní a základní diskriminace! Protože v těch volbách 2021, o kterých jste se zmiňoval, volilo přes pět milionů občanů a z toho milion dal svůj hlas vlastně zbytečně, jelikož tady máme omezení v podobě pětiprocentního limitu.

Ve Švýcarsku mají také 200 poslanců, žádný limit tam ale neexistuje. Jakmile strana dostane půl procenta, bude mít zastoupení ve sněmovně. Takže i ty nejmenší strany a hnutí mají šanci mít účast v Poslanecké sněmovně. Uvědomme si, že při těch našich zmíněných volbách pravděpodobně další milion lidí volil jinak, protože se bál toho pětiprocentního omezení. Kdyby neexistovalo, byla by výsledná čísla úplně jiná. Lidé zkrátka nechtěli, aby jejich hlas kvůli pětiprocentnímu omezení propadl.

Ale jestli budeme takhle pokračovat a do nekonečna se budou volit stejné strany, které už předvedly ve svých vládnoucích obdobích, co umí, nebo spíše neumí, bude to pro nás katastrofa. Já nevidím jedinou stranu, která se podílela na vládnutí od roku 1989, že by udělala něco dobrého pro Českou republiku tak, aby se stala opravdu prosperující zemí. Aby prioritu měl český člověk. Za celou tu dobu šlo jenom o to, aby se vše prodalo, aby se předal majetek nadnárodním společnostem, no a nakonec to celé vyvrcholilo současnou demoliční četou, která si říká pětikoaliční vláda. Vezměte si jen ty problémy České pošty, které se uměle vytvořily přesunutím lukrativních služeb pošty na externí dodavatele. A teď tu má být nová pošta – ukrajinská.

Docela by mě zajímalo, jak je možné, že tu Ukrajinci skupují ambulance? Když tedy mají tolik peněz, proč je nedají na vojenský konflikt na Ukrajině? Proč jim to musíme dávat my z našich kapes a ještě se kvůli nim zadlužovat? Přitom oni tu skupují naše majetky…

Pojďme ale, prosím, od Ukrajiny k těm limitům a ke švýcarskému vzoru…

Ano, to jsem odbočila. Výhodou toho, že neexistuje žádná limitace, je, že se mohou do parlamentu dostat i kandidáti, o kterých si člověk myslí, že by se tam nedostali. A další podstatná věc s tou limitací je, že ve Švýcarsku nejsou strany placeny ze státního rozpočtu jako tady. Uvědomme si, že u nás spousta stran jde do voleb jenom proto, aby dosáhly na peníze od státu. Stačí jenom jeden a půl procenta. Přitom ani nemusí vykazovat nějakou činnost, aby měly státní peníze. Půl miliardy korun dáváme ročně na tyhle strany, a také těm, které se tam dostaly a které rozprodávají Českou republiku, přidáváme z našich daní peníze, aby je využily na ještě větší rozvracení našeho státu.

A co je dále důležité ve Švýcarsku? Decentralizace! Mezi 200 poslanci uplatíte sto osmičku relativně jednoduše, ale je to přesně naopak, když máte těžkou decentralizaci a existují kantony, něco jako naše kraje. Je jich tam asi 26, některé větší, jiné malinké. Na tom ale nezáleží, protože každý kanton má právo si některé věci dělat podle sebe.

No a nespornou výhodou jsou referenda, kdy lidé berou zodpovědnost za to, jaká bude činnost v dané oblasti, a mohou se pravidelně rozhodovat. A věřte, že to jsou jiná referenda než v České republice! Když jsme v roce 2004 rozhodovali o vstupu do Evropské unie, tak se dalo přes 200 milionů korun jenom na to, aby lidé hlasovali pro. Tento postup by ale pro Švýcarsko byl zcela netransparentní! Federální soud by to jednoznačně shodil.

Ve Švýcarsku dostanete brožurku pro jednotlivá referenda, kterých bývá i více, a máte tam vždy napsaná pro i proti. Musí být údaje vyvážené na obě strany! Důležité je, že lidé mají opravdu možnost se rozhodnout. Pravda je, že už jsou za tu dobu i zvyklí, ale naši lidé by si časem taky zvykli. A určitě by se jim nelíbilo, že vláda chce vyhodit spoustu peněz za stíhačky, přitom gripeny tady sloužily a byly podstatně levnější. A to chci říct, že dokonce ve Švýcarsku zrušili v referendu nákup gripenů, protože byly pro ně drahé. Nákup podstatně dražších amerických stíhaček by si tam politici ani nedovolili navrhnout, protože vědí, že by jim to lidé v referendu shodili.

Víte, co mě ještě zaujalo? Švýcarský poloprofesionální parlament.

To je další dobrá věc! Ve Švýcarsku díky decentralizaci poslanci nepracují na plný úvazek, protože většina věcí se stejně děje u nich v obci a kantonech, takže mají zasedání jednou za kvartál na tři týdny. Jinak normálně pracují. Je evidentní, že v pracovním procesu si nedovolí ať už jakkoli ukázat, že jdou proti zájmům Švýcarska.

Musíme ale zmínit i Senát a tam je to podobné. Senátorů je méně než u nás, okolo padesáti, a odpovídají jednotlivým kantonům, aby právě ty rozlohou menší nebyly zvýhodněné a měly své zastoupení. Jejich Senát je tedy o něčem jiném než ten náš.

Politický systém ve Švýcarsku se vůbec nedá srovnat s Českou republikou, dokonce i vládu mají jenom sedmičlennou. Piráti slibovali, jak to zeštíhlí, ale nakonec, aby se dostali do vlády, máme místo původní patnáctičlenného kabinetu dokonce vládu osmnáctičlennou. Navíc ve Švýcarsku není ani prezident v pravém slova smyslu. Německy říkají »prezident«, ale v jejich případě to znamená prezident i premiér. Je to vlastně mluvčí sedmičlenné vlády, který se mění každý rok. Za čtyřleté období se tedy vystřídají čtyři lidé. Proto ani nevíte, kdo je v tom Švýcarsku nejdůležitější, protože oni to tak nemají. Vždycky víte – Markelová, Putin, Biden nebo Trump. Tady ne. Tohle není pro Švýcary podstatné. Klíčové je, aby dotyční lidé pracovali pro stát.

Tím, jak jsou Švýcaři samostatní a s Evropskou unií spolupracují, čili tam dávají jen určité množství financí, vzniká určitá volnost spolupráce. A takhle bych si to představovala! Nemohou uzavírat smlouvy, které jdou nad jejich ústavu, a pokud by se nějaká taková uzavřela, je stejně neplatná. Co neodpovídá švýcarské ústavě, je v mezinárodních smlouvách neplatné. Přednost má vždycky Švýcar, žádný cizinec. I v pracovním procesu. Zkrátka kdekoli…

Je načase, aby takto začala pracovat i Česká republika. Příklad máme. Myslím si, že se Švýcarsko líbí všem. Přestaňme hledět na východ, na západ, podívejme se do České republiky a vezměme si z našeho okolí to nejlepší. I Singapur se v roce 1965 rozhodl vzít to nejlepší, co mohl, a v roce 1997 se dostal na úroveň HDP Německa. A kam jsme se dostali my od osmdesátého devátého roku? Určitě ne na německou úroveň. Nebudu ani spekulovat, kde jsme, protože to je úplná tragédie. Rozkradená a zadlužená republika. Už opravdu nevím, na koho to chtějí svést.

Když dovolíte, ještě se vrátím k těm švýcarským referendům. V Poslanecké sněmovně se začal znovu řešit zákon o obecném referendu. Vláda ale tvrdí, že něco takového není možné, protože lidé nemají takovou erudici, aby mohli sami o lecčems rozhodovat, navíc by to bylo poměrně nákladné. Co vy na to?

To je jednoduchá odpověď. Když budu říkat, že to nejde, tak samozřejmě udělám všechno pro to, aby to nešlo. A pokud budu chtít, aby to šlo, tak to zkrátka půjde. A jak říkám, příklady tady máme.

Máme přeloženou ústavu Švýcarské konfederace, máme všechny dokumenty, které jsou zapotřebí. Není to vůbec složité a lidé si opravdu zvyknou a ještě budou mít větší pocit sounáležitosti se svým státem. Jen je třeba, aby voliči dostali informace z jedné i druhé strany. Ať politici vykládají, že o tom lidé nemají ponětí. Proč ale nevyužít brožur, které všichni dostanou do schránek s argumenty pro i proti jako ve Švýcarsku? A o lidi nemám vůbec obavy. Nebude to dlouho trvat, velmi rychle si zvyknou a budou vědět, na kterou stranu se mají postavit a co zvolit, protože určitě nebudou chtít to, co se momentálně děje. Ano, koupíte stíhačky z USA, ale kromě té stovky miliard, co se za nákup zaplatí, padnou další stovky miliard na údržbu. O tom se tu ale vůbec nemluví. A navíc ministryně Černochová chce dvě procenta HDP na obranu. Ve Švýcarsku mají 0,8 procenta a vystačí si díky tomu, že tam mají armádu jako domobranu. Během jednoho dne mohou mít 1,2 milionu mužů ve zbrani. To není o financích, ale systému.

Proto si myslím, že je načase, abychom poslali pryč tyto lidi, kteří vůbec nepracují pro český stát. Naprosto nechápu, pro koho pracují. Mě by to opravdu velmi zajímalo. Přitom si stačí jen vzít příklad ze systému Švýcarska, který je osvědčený, zemi dovedl k prosperitě. Přeji si mít i u nás zcela nezávislou, suverénní a i vojensky soběstačnou Českou republiku.

Petr Kojzar

FOTO – autor a archiv Pynelopi Cimprichové