18. června roku 1893 se sešla velká demonstrace za všeobecné hlasovací právo u pražských Olšanských hřbitovů. Jí začal rok a vlastně také další velmi nabitá léta boje za toto právo. Tak velkou demonstraci do té doby u nás ještě nikdo nezorganizoval. Policie na rozkaz místodržitelství však zasáhla. Bylo desítky raněných, i těžce.
Zmíněná demonstrace, odehrávající se před sto třiceti lety, mě inspirovala k malému zamyšlení. Tedy k tomu, uvědomit si, jak lze s lidmi manipulovat. Tehdy volební právo mělo tak nejvýše patnáct procent mužského obyvatelstva. K tomu, aby bylo možné volit, bylo nutné splnit řadu podmínek. Ty byly nastaveny tak, že jen majetní měli právo volby. Aby se přece jen náhodou nestalo, že se do sněmoven dostanou lidé z jiných sociálních skupin, nebo i národností, byly tu nejen kurie, ale různě veliké volební obvody. V tomto systému nemohl nikdy vyhrát někdo »z plebsu«. Musela projít ještě řada let, než se »staré dobré Rakousko« alespoň zdálky zařadilo mezi moderní státy.
Je sto třicet let po oné krvavé demonstraci. Nyní je prý všechno už v pořádku, jen musíme být ještě demokratičtější. Tak jsou nám kroky k úpravám volebního systému zdůvodňovány. Prý dáme volební právo šestnáctiletým, protože jich se přece týká budoucnost, nechť do ní zodpovědně vkročí. A beru-li před několik dny zveřejněný zkušební balónek vážně, omezíme volební právo důchodcům, protože oni by jen chtěli vrátit rozlet mladých do své minulosti. Proto vzniká tolik televizních filmů o jejích hrůzách.
Jenže tato »demokracii rozšiřující varianta« skrývá v sobě »čertovo kopýtko«. Ti šestnáctiletí jsou snáze manipulovatelní. Stačí na ně velmi sofistikovaně působit přes Facebook nebo jiný módní kanál, přes jejich zpěvácké idoly, a dají své hlasy těm, kteří mohou mít program dokonce proti jejich zájmům. Ovšem v zájmu určitých stran, jednotlivců, korporací. A důchodci? Ti by na něco takové vzhledem ke svým zkušenostem většinou nemuseli přistoupit. Proto má smysl je nenechat do toho mluvit.
Je tu také druhé »kopýtko«. Korespondenční volby, tedy pro Čechy žijící v zahraničí. Ti budou volit podle toho, co se jim předloží třeba ve volebních programech. Lze na ně jednostranně působit. Zvláště stranami, které mají dost prostředků, aby jim vsugerovaly své přístupy. Ostatně, oni doma žít nebudou, a když, pak předvolební programy budou odloženy jako nepotřebné a bude se prosazovat úplně něco jiného, stejně to ani nepostřehnou. Navíc je tu také nebezpečí manipulace. Ani to nelze jen tak pominout.
Třetím, už dokonce »kopytem«, jsou média. V našem českém případě zvláště ta veřejnoprávní. Jejich prostřednictvím lze dělat nejlepší propagandu. Proto je třeba je ovládnout svými lidmi, což se skutečně u nás stalo. Záměr dávat stejnou možnost »všem proudům«, »všem myšlenkám«, je již umně potlačen a zvláště pak Česká televize směřuje jedním vybraným směrem. V době voleb je to dokonce kanál »k nezaplacení« a jeho hlavní hvězdy jsou pak placeny téměř zlatem. Musí jen plnit zadání a to plní, jak jsme si mohli ověřit při posledních dvou volbách.
Takže, jak vidíte, volební systém je stále možné »vylepšovat«, a je-li potřeba, přizpůsobit. Za Rakouska to byly kurie a majetkem omezený přístup k volebním urnám, dnes »v rámci vylepšování demokracie«, tak je to alespoň lidem představováno, půjde o posun volebního práva do dětských let, omezení práv důchodců a třeba i korespondenční volbu.
Co dalšího ještě současná pětikoalice vymyslí, aby se udržela u moci, nevím, ale jistě také další způsoby, jak demokracii okleštit a tvrdit, že je to její vylepšení.
Jaroslav Kojzar