Tys vinen, Čechů praotče…

Za svítání vystoupil Čech na vrchol hory, přehlédl krajinu a řekl: »To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.« Lidu se země líbila. Rozhodl, aby nesla Čechovo jméno. Čímž to lid podělal. Taky si mohl vybrat lepší místo ke »stanování«… A taťka Čech taky mohl mít více rozumu… K čemu zvěř, když Gates radí brouky, k čemu ptáky, když nám modrý Fiala pěje tralala, k čemu med, když teprv nejsladší to demokracie slepila nás SPOLU.

Čechů praotče, zle jsi zvolil, jinak vybrat měls, řka: »To je ta země zaslíbená, ropy a plynů plná, elektřinou oplývající.« Svět již dávno není tím, kterým byl, když jsi stoupal na Říp. Svět zmutoval. Zrůda z něho je. Znelidštěl. Pro svou potěchu krade z nitra země, co mu nepatří, co tam mělo navždy zůstat. Pro svou potěchu a rozmařilost. Svět je nenažraný. K tvé zvěři, ptákům a medu cynicky nevšímavý. Bude se ti, praotče, vysmívat, jak jsi byl tehdy hloupý, nevěda nic o ropě či plynu. Že jsi vzýval zvěř a ptáky. A med taky. Dnes pančovaný.

Na jiné sladké usedli jsme jako na lep. Peníze. Peníze. Peníze. Papír či kov bez ceny, lepkavý ovšem zdatně. Pořídíš si za ně vše. Avšak za bezcenné zase toliko jen bezcenné (logiku neoklameš)… podplacené přátele a kamarády, domy, auta, jachty, hadry od Diora, lehké ženy, lety do kosmu, funkce, moc, vliv a další peníze – zase na ty přátele a kamarády, domy, auta, jachty… Jen ta tvoje zvěř a ptáci se v tom ztrácejí, praotče Čechu.

Nerozumíš Čechům, Čechu? Nezkoušej to ani, neb musel bys z hory sestoupiti, hůl popadnouti a tlouci a bíti hlava nehlava. Vyžíráme zemi, ji necháváme hladovět. Pořádáme opulentní hostiny a přežíráme se k prasknutí. Kšeftujeme s přežraností, zatímco země pláče. Ano, pláče. A úpí. Bolestí. Jaká hovada po ní šlapou. Dupou. Jak ji trhají a rvou na cucky.

Táži se – co nastane poté, až země řekne DOST? Až řekne – Táhni k čertu, člověče! Chtělo by se říci, že se s pokorou vrátíme k našemu praotci, k jeho zvěři, ptákům a medu. Nevrátíme. Zvěří, ptáky a medem jsme pohrdli. Už tu nebudou pro nás od Čechů praotce. My se jednou vrátíme… nikam. Do ničeho. Do prázdna. Ale jak to prázdno bude vypadat, nevím a snad ani vědět nechci. A praotec Čech tomu na vině určitě nebude.

Martin Kalous

Související články

2 KOMENTÁŘŮ

  1. Kalousi, Kalousi, pokud tuto zemi někdo plundroval byli jste vy bolševici. Dnešní státní podnik Diamo, který už ještě 33 let po Listopadu zahlazuje stopy po vaší barbarské exploataci nerostného bohatství (hnědé uhlí, uran…), je toho důkazem.

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy