Tento týden jsou to přesně dva roky od doby, co volby do Poslanecké sněmovny zamávaly českou politikou. Zatímco na jedné straně propadl více než milion hlasů, které by rozhodně nesměřovaly k nikomu ze současné pětikoalice, dva slepence zvané SPOLU a PirSTAN těžily z kontroverzního ohnutí volebního zákona v podání Pavla Rychetského a Ústavního soudu. A ačkoli jejich důvěra na veřejnosti byla všelijaká jiná než většinová, ujaly se ve státě českém moci a od té doby se náš národ nestačí divit. Přesně podle známého vtipu, že nejlepší premiéry má Maďarsko a Ukrajina – Viktora Orbána a Petra Fialu… Vlastenecká scéna se bouří, snaží se bojovat za práva běžných občanů, pro něž peníze mizející v ukrajinské hladové díře nezbývají. Je ale dostatečně operativní? Umí napříč širokým spektrem osobností a subjektů komunikovat? To zřejmě ukážou až troje volby v roce 2024 a hlavně ty parlamentní o rok později. Snahy o spojení nebo o nové cesty tu nicméně existují. A my jsme si je vzali po drobnohled…
Nespokojení + KSČM
Bylo 23. února 2023, kdy expremiér Jiří Paroubek oznámil založení spolku Nespokojení, který – jak tehdy pro iportaL24.cz uvedl – měl být základem nového levicového hnutí. Spojení nabízel i své bývalé straně ČSSD Michala Šmardy, ale nepochodil, naopak uspěl při »námluvách« s KSČM. Společně uspořádali Nespokojení a komunisté několik demonstrací i dalších akcí a hlavně mají v plánu jít ruku v ruce do Evropských voleb. Jak se bude spojenectví na volebních lístcích nazývat, by mělo být jasné v průběhu podzimu, nicméně již teď se rýsují konkrétní jména na kandidátkách.
Součástí spolku Nespokojených je strana DOMOV Davida Tygra Ploce, Česká suverenita Jany Volfové, která se mezitím přejmenovala na ČSSD (poté, co Šmardova strana zjednodušila název na Sociální demokracie), a také větší část České strany národně sociální. Je evidentní, že jedničkou bude současná europoslankyně Kateřina Konečná, druhé místo na kandidátce by mělo připadnout straně DOMOV, pravděpodobně místopředsedkyni Michaele Teyrovské. O dalších jménech budou jednat komunisté na zasedáních svých vrcholných orgánů, možné je i schválení omezujícího limitu pro kandidátku – do 50 let. To nicméně neplatí pro koaliční partnery, a tak se na jednom z posledních míst kandidátky objeví i Jiří Paroubek, jenž se stane jednou z jejích tváří.
KSČM byla od voleb v roce 2017 nejsilnější levicovou stranou u nás, nicméně v roce 2021 vypadla z Poslanecké sněmovny. Dlouholetého předsedu Vojtěcha Filipa vystřídala v čele strany europoslankyně Konečná. Strana i nadále pokračuje v důsledně levicové politice. Aktivní je zejména ohledně petic. Aktuálními jsou petice proti přítomnosti cizích vojsk na území ČR, za referendum o vojenském centru a americké přítomnosti v Mošnově a za referendum o vystoupení z Evropské unie. Mimochodem – z hlediska budoucího spojení KSČM s Nespokojenými se jeví jako velký marketingový tahák a částečně i kuriozita spojení klasických stran, které po druhé světové válce vládly Československu – kromě komunistů ČSNS a ČSSD.
Aliance za nezávislost ČR
Zatímco komunisté chtějí o vystoupení z EU »jen« referendum, další velmi široké volební spojení vlasteneckých, někdy až nacionalistických stran naopak upřednostňuje okamžité vystoupení z EU, ale i ze Severoatlantické aliance. Ponese název Aliance za nezávislost ČR a takto půjde minimálně do květnových voleb do Evropského parlamentu. Další volby, jež jsou na programu na podzim 2024, zůstávají s otazníkem.
Alianci za nezávislost ČR představila pro iportaL24.cz v nedávném rozhovoru předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová. »Do koalice jdou Aliance národních sil, Dělnická strana sociální spravedlnosti, Republikáni a Národní demokracie, tedy strany, které vystoupení z EU a NATO mají v programu nejdéle, už od té doby, co vznikly,« uvedla Vítová. »Dále je tam Občanské hnutí Pavla Krejčího a několik iniciativ, co už se dlouho snaží proti tomuto režimu vystupovat, a také mají špatnou pověst v médiích – protože kdo by je miloval z toho stávajícího establishmentu? Je to Holešovská výzva, Hnutí PES a nově i Rozumní Petra Hanniga, který také dlouho vystupuje proti systému. On se začal angažovat v momentě, kdy zjistil, že se v rozhlase hraje skoro jen americká produkce. Naposled se k nám připojil spolek Svobodná Morava a iniciativa Občan v odporu,« dodala ve zmíněném rozhovoru Vítová.
Co však v interview nepadlo a zatím nezaznělo ani oficiálně, je jméno lídra koalice Aliance za nezávislost ČR. Podle informací iportaL24.cz by se jím měl stát generál Hynek Blaško. Ten byl zvolen europoslancem v roce 2019 na kandidátce SPD. Z hnutí však v roce 2022 vystoupil a jako důvod uvedl neshody s vedením SPD. Nejvíce nenechal nit suchou na jejím předsedovi Tomiu Okamurovi. V rozhovoru pro iportaL24.cz před rokem mj. uvedl, že se o něj nikdo z SPD nezajímal. »Že by třeba zvedli telefon a něco chtěli řešit, stačilo, že jsem měl ve volbách 47 a půl tisíce hlasů a to jim přineslo do kasy 1,5 milionu. Tak i nyní nic, ticho po pěšině. Přestal jsem pro ně existovat, ale v europarlamentu to nemá žádný vliv, já si prostě jedu svoji tak, jak jsem jel i před tím.«
Nyní by si tedy bývalý generál Armády ČR mohl »jet svoji« pod zbrusu novou politickou značkou. Samozřejmě bude-li zvolen…
SPD + Trikolora
Trikolora byla založena v roce 2019 jako neparlamentní hnutí Václavem Klausem mladším. Když to zjednodušíme, šlo o původní »ódéesáky«, kteří však hrají na národní strunu a nejsou poslušní rozkazům Bruselu a Washingtonu jako nynější strana premiéra Petra Fialy.
Do voleb v roce 2021 šla po boku Svobodných a Soukromníků a tenhle trojlístek získal dohromady 148 463 hlasů, což dělalo 2,76 procenta a tím pádem nepřekročení pětiprocentní hranice potřebné pro vstup do poslaneckých lavic. V lednu roku 2022 se na sjezdu utkali o předsednický post dosavadní šéfka Zuzana Majerová a Jindřich Rajchl, který po porážce odešel s částí členů a založil stranu PRO. Trikolora následně v regionálních volbách stála nejčastěji po boku parlamentní SPD a toto spojení je plánováno také směrem k eurovolbám, volbám do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu v roce 2024.
SPD by na společné evropské kandidátce mělo obsadit první dvě místa, přičemž lídrem by měl být Ivan David, trojkou pak předsedkyně Trikolory Majerová. Cílem spojení je, jak uvedli Majerová a šéf SPD Tomio Okamura, aby nepropadávaly hlasy svěřené vlasteneckým subjektům. Podle memoranda tím mají voliči »maximální jistotu«, že jejich hlas nepropadne. Potichu se hovoří i o tom, že jde o snahu vymezit se vůči Rajchlově straně PRO.
»Je potřeba říci, že tam ani nejde o spojení, jako spíše o fúzi, kdy Trikolora de facto zaniká a stává se součástí SPD. Pro mě osobně je to zklamání, protože Trikolora byla založená na trošku jiném principu a myslím si, že i ten program byl postaven jinak. Z mého pohledu jde o falešné spojení. Nemůže přinést ten výsledek, který od toho voliči očekávají. Jsem přesvědčen, že je daleko férovější nabídnout vlastní program a s tím soutěžit,« zhodnotil volební koalici SPD a Trikolory v nedávném rozhovoru pro iportaL24.cz Rajchl. Nicméně Okamurovo hnutí a Majerové strana mohou podle odhadů atakovat až 14procentní hranici.
A když už byla řeč o Svobodných, jejich bývalý šéf a europoslanec, od roku 2019 registrovaný příznivec Trikolory, Petr Mach se před dvěma týdny stal novým poradcem SPD pro oblast ekonomie. I to dokazuje blízkost jmenovaných politických subjektů.
PRO
Šéfovi PRO Jindřichu Rajchlovi se někdy vyčítá, že je solitér. Že se nechce podílet na akcích jiných vlasteneckých stran a hnutích, jen na těch svých. On sám to nicméně odmítá. Tvrdí, že na své akce zve lidi z jiných subjektů. Zatímco na druhém celonárodním setkání Česko proti bídě v dubnu tohoto roku i na zářijové obdobě s názvem Česko proti vládě promluvil před stotisícovým davem na Václavském náměstí v Praze i poslanec Jaroslav Foldyna (SPD), Rajchl namítá, že jeho jiné tzv. vlastenecké subjekty na jiné demonstrace nezvou. »Já se nevyjadřuji k dalším protivládním akcím, rád bych, aby tomu bylo i obráceně,« řekl Rajchl pro iportaL24.cz před zářijovou demonstrací. A mimochodem, na ní nahlas vyzval členy hnutí ANO, aby příště nezůstávali jen v davu, nýbrž aby přišli i na pódium.
Zářijová »demoška« byla navzdory přání mainstreamových médií úspěšná stejně jako ty předchozí pořádané pod značkou PRO. Nabízí se ale otázka, co dál. Jestli už demonstrací nebylo dost a lidé očekávají, že se něco s naší vládou konečně pohne. Rajchl sice ohlásil, že hodlá svolat největší akci – na 28. říjen – přímo na Letenskou pláň, ale osud akce v době prodlouženého víkendu a ideální příležitosti pro zazimování chat a chalup a její úspěch není ani zdaleka jasný. Možná dojde také na pravdivá a okřídlená slova, že nic nezmění demonstrace, ale jen volby. Směrem k nim Rajchlova strana ostatně i cílí. Důkazem jsou četné diskuse a debaty jejího vedení a hostů v kulturních sálech a divadlech po celé republice, které bývají zaplněné k prasknutí. Sám Rajchl slíbil, že jakoukoli funkci, do níž by byl zvolen, by vykonával bezplatně.
Strana se musela vyrovnávat s odchodem právníků z Pro Libertate, mezi nimiž byli i dva místopředsedové – Tomáš Nielsen a Ondřej Svoboda, ale i s tím, že ji agentury sledující volební preference vesměs ignorují. »Jasně se ukázalo, že volební průzkumy jsou vycucané z prstu, nemají s realitou nic společného a lidé jim snad konečně přestanou věřit. Je to jen jedna obrovská lež,« řekl nedávno Rajchl s odkazem na výsledek voleb na Slovensku.
Ve dvaceti bodech, které PRO ve svém programu preferuje, jsou například odmítnutí eura, Istanbulské úmluvy či vetování vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance.
Česká republika na 1. místě
Byl to projekt, který dal nespokojeným lidem velkou naději. Osvětlil celou vlasteneckou scénu a vyděsil i pětikoaliční vládu. Když se 3. září 2022 sešlo více než 100 tisíc lidí na Václavském náměstí, snažil se to premiér Fiala cynicky odbýt tím, že demonstraci volaly síly, které se hlásí k proruské orientaci.
Tento výrok mu byl několikrát »omlácen o hlavu«, každopádně se spekulovalo, že kromě oficiálních pořadatelů za vším stojí právě zmiňovaný šéf PRO Jindřich Rajchl a dnešní (v té době budoucí) senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, kteří spolu úspěšně kooperovali již v době covidové krize. Rajchl tehdy řečnil z pódia, stejně jako zástupci jiných stran. Jednotu ale narušil rozkol mezi dvojicí, která oficiálně stála za demonstracemi jako duo svolavatelů – byli jimi tenkrát občanští aktivisté Ladislav Vrábel a Jiří Havel.
Následné dvě demonstrace v září a v říjnu byly ještě monumentální, ale Vrábelovi, který navíc začal být popotahován kvůli svým exekucím a také některým výrokům, postupně po Havlově odchodu začali ubývat lidé. Ruce pryč od jeho akcí dal velmi brzy i Rajchl. Sedmnáctého listopadu při pochodu k České televizi bylo účastníků jen zhruba 10 tisíc. Později ani ne tolik. Petr Fiala a Vít Rakušan měli očividnou radost.
Jméno Ladislava Vrábela však nemá upadnout v zapomnění. Podle informací iportaL24.cz by mělo být během 14 dnů zaregistrováno nové politické hnutí – Česká republika na 1. místě. A takto by mělo kandidovat rovněž v eurovolbách. Jestli se lídrem stane sám Vrábel nebo někdo jiný, ještě není ani zdaleka jasné. Každopádně se zdá, že spíše jde o další zbytečné tříštění hlasů na parlamentní i neparlamentní opozici.
Národní proud
Iniciativa Národní proud je poněkud jiná než ostatní projekty a spojenectví, jimž se dnes věnujeme. Nemá ambice ani v jedněch ze tří typů voleb, jež nás v příštím roce čekají. Naopak velí úplně změnit systém politických stran.
Jejím čelním představitelem je publicista Václav Hrabák, který tím plynule navazuje na své předchozí iniciativy Zachraňme náš stát a Stávkový výbor.
Ostatně již na akcích pod hlavičkou prvního jmenovaného projektu zaznívaly výzvy ke sjednocení vlasteneckých proudů, lhostejno, zda stojí napravo či nalevo. A tak například na prvomájovém setkání na Vítkově stáli vedle sebe na pódiu představitelé pravicové Trikolory David Bohbot a Otto Černý, poslanec SPD Jiří Kobza či komunista Josef Skála.
Stejně tak se lidé napříč politickým spektrem mohli zapojit do výstražné hodinové stávky, která se uskutečnila 12. září, kdy byla stávková pochodeň virtuálně zapálena 43 969x a dvakrát pak při setkání na Letné u kyvadla. I tam se sešlo široké spektrum politických stran a hnutí a zazněly opětovné výzvy po sjednocení vlastenecké scény. »Nejvíce ze všeho je potřeba spojit síly a ne je rozmělňovat vznikem dalších iniciativ. Jak říká kolega Kobza, každý pátý hlas v minulých volbách propadl, a my musíme udělat všechno pro to, abychom se zbavili traumatu z milionu propadlých hlasů. Jen díky nim tu máme současnou vládu,« řekl například pražský zastupitel za SPD Josef Nerušil.
Navazující Národní proud jde ještě dál a přeje si zrušit stávající systém politických stran. Píše se to již v úvodním prohlášení, v němž stojí, že představitelé NP »odmítají systém politických stran, který způsobil postupnou destrukci naší země, a chtějí takovou změnu politického systému, díky níž budou přímo voleni důvěryhodné osobnosti s morální integritou, jež bude možné při neplnění svých povinností odvolat, a kteří budou aktivně pracovat na co nejrychlejším ukončení loutkové pětikoaliční vlády a nastolení vlády nové, která se bude odborně a s péčí řádného hospodáře starat o naše společné věci.«
»Vládnoucí garnitury se nám snaží již 34 let vnucovat to, že současná demokracie je ten největší výdobytek lidstva, a přestože není dokonalá, nic lepšího neexistuje. To je ta největší politická lež. Ono totiž není to nejdůležitější vymést ze Strakovy akademie pětikoaliční něco, co ani nejde nazývat vládou. Všichni totiž víme, že volit politické strany tak jako dosud přestává dávat smysl. Náš stát je 34 let zcela rozebírán bez ohledu na to, jaká partaj vyhrála volby,« uvedl například na svém posledním videu Hrabák.
Otázkou je, jak se Národnímu proudu povede se stávající demokracií zahýbat, bude však těžké přesvědčit zástupce politických stran a hnutí, aby své strany a svá hnutí zrušili. Říká se totiž, že kapři si sami rybník nevypustí. Nicméně na schůzky Národního proudu docházejí například předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová, Pynelopi Cimprichová z hnutí Švýcarská demokracie, ale i komunista Josef Skála.
Co bude dál?
Věštit z křišťálové koule se v politice, ba ani v té české, nedá. Je nicméně jasné, že zajímavých stran a hnutí mají voliči, kteří chtějí změnu v kurzu jednoznačně nasměrovaném do Bruselu, Washingtonu a Kyjeva, hodně. Otázkou je, aby to znovu nedopadlo jako v onom roce 2021 a znovu se neprohloubil syndrom propadlých hlasů. Říkávalo se, že pravici spojují prachy a levici rozdělují ideály. Faktem je, že v době, kdy se na protivládní scéně začal stírat rozdíl mezi levicí a pravicí, by se slušelo spíše říci, že globalisty a euroatlantisty spojují prachy, zatímco ony ideje rozdělují vlastence. Dokážou protivládní subjekty přece jen najít společnou řeč? Je to vůbec možné? A věci prospěšné? Odpovědí se dočkáme již brzy. Dá se však předpokládat, že i u nás dojde po vzoru Slováků k obratu kormidlem o 360 stupňů. Jen je otázka, co do té doby ještě dokáže vymyslet a schválit tzv. Vláda ČR.
Petr Kojzar
FOTO – Facebook